Slyšte, lidé! – Ze světových hudebních archivů III.

Pořad v souvislostech
Ze světových hudebních archivů III.
Budeme vysílat
Novinky českých písničkářů a písničkářek 2025
Novinky českých písničkářů a písničkářek 2025
Výsledky Porty 2025
Vysílali jsme
Krajiny zvuku 2025
Krajiny zvuku 2025
Sólo pro kytaru 2025
Audioarchiv
V týdeníku Slyšte, lidé! se sice obvykle věnujeme hudebním novinkám, ale tentokrát – po více než roce – zamíříme do světových hudebních archivů. Milan Tesař pro vás bude vybírat nahrávky staré několik desítek let, které možná upadly v zapomnění, ale zaslouží si novou pozornost. Poslechneme si například záznam z koncertu afrického hudebníka Mamy Sissoka z 90. let, do Srbska se podíváme za skupinou Ritual Nova, představíme si dánské trio ULC, připomeneme historii portugalského žánru fado a zavítáme také do Japonska 80. let minulého století. Premiéra 5. října 2024 v 19.15.
Ritual Nova byla hudební skupina, která působila v Novém Sadu v letech 1982–1986. Kapela vznikla v rámci tehdejší experimentální hudební scény a její tvorba byla silně ovlivněna koncepty uměleckého experimentu, volnou improvizací a inovativním přístupem ke zvuku. Zakladatelem a hlavním členem souboru byl Boris Kovač, významná osobnost na poli experimentální hudby v bývalé Jugoslávii. Hudba skupiny Ritual Nova čerpala z různých žánrů jako z jazzu, art rocku, soudobé vážné hudby, hudebního divadla a ambientu. Jejich tvorba byla často založena na rituálním přístupu k hudbě, kde důležitou roli hrál jak samotný zvuk, tak i jeho interakce s prostorem a performativními prvky. Koncerty Ritual Nova měly často charakter performancí nebo rituálů, kde se hudba prolínala s vizuálními a divadelními prvky. Nahrávky skupiny z let 1983–86 vyšly letos jako součást edice Lost & Found u vydavatelství Kuda.org.
Orchestr Super Biton de Ségou vznikl v 60. letech v Mali a svým hudebním projevem se odlišoval od ostatních zvukově bohatých kapel z Bamaka a dalších měst v Mali. Skupina ve své době inovativně propojovala zvuk elektrických kytar s dechovými nástroji a s kubánskými perkusemi, čímž vytvořila moderní zvuk, propojující tradici a moderní pohled na hudbu. Tradiční hudba afrických Mandinků se zde prolínala s hudbou karibskou, s jazzovými postupy a funkem. Výběry z nahrávek orchestru pod vedením Amadoua Baha vyšly pod názvem Afro.Jazz.Folk Collection Vol. 1 a 2.
Po zajímavých archivních nahrávkách sahá vydavatelství Wewantsounds se sídlem v Paříži. V roce 2023 na této značce například vyšlo album Damisi, které v roce 1972 natočil americký saxofonista Harold Land. Dále zde účinkují Buster Williams na basu, Ndugu Chancler na bicí, Bill Henderson na klávesy a Oscar Breashear na trubku. Album kombinuje funk a modální jazz s meditativnější hudbou. Konkrétně se jedná o pět skladeb s průměrnou délkou kolem osmi minut.
Hudební vydavatelství Umsakazo Records vydalo kolekci 16 písní z koncertů jihoafrické skupiny Mahlathini & Mahotella Queens z let 1988–89. Jedná se o remasterované nahrávky, převzaté z původních magnetofonových kazet. Skupina se ve své době proslavila nejen energickými písněmi, ale i kombinací tradiční choreografie a moderních pohybových kreací. Skupina patřila k zásadním průkopníkům hudebního žánru mbaqanga, který sám byl kombinací tradičních afrických stylů a západního orchestrálního swingu. Mahlathini & Mahotella Queens patřili k zásadním souborům vokální podoby tohoto žánru.
Ze San Basilia de Palenque, významné lokality afro-kolumbijských obyvatel severní Kolumbie pocházela skupina Son Palenque, kterou v 80. letech minulého století založil Justo Valdez. Šlo opět o skupinu, která modernizovala tradiční hudbu své komunity tím, že zvuk obohatila o baskytaru, kytaru a saxofon, a způsobila tak malou, ale významnou revoluci v afrokolumbijské hudbě. V roce 2022 vyšla reedice alba Itan Pa’loyo, které skupina Son Palenque nahrála v roce 1986 a které poprvé vyšlo v roce 1989.
Pařížské vydavatelství Wewantsounds se vedle jiných hudebních scén soustavně věnuje archivním nahrávkám japonského jazzu. V roce 2023 například vydalo reedici alba Ongaku Zukan japonského pianisty a skladatele Ryuichiho Sakamota z roku 1984. Nahrávka kombinuje různé hudební styly od asijské varianty elektropopu přes jazz, funk a reggae až po futuritsické ambientní skladby. Sakamoto se v první polovině 80. let stal mezinárodně uznávanou hvězdou, a to především ve spolupráci se skupinou Yellow Magic Orchestra. Tu ovšem v roce 1983 rozpustil a začal s použitím tehdy moderních zvukových technologií nahrávat toto nové album.
Členem skupiny Super Biton de Ségou z Mali byl talentovaný kytarista Mama Sissoko, který později začal vystupovat i jako sólový umělec. V repertoáru měl jak některé skladby známé od zmíněné kapely, tak písně nové, v nichž vedle kytarové virtuozity často zdůrazňoval basové linky a netradiční rytmy. I Sissoko jako sólista propojoval západoafrickou hudbu také s jazzem. V únoru 2024 mu vyšlo „nové“ album Live, které bylo ovšem nové jen proto, že nahrávka předtím oficiálně nevyšla. Jde ovšem o záznam z koncertu z Paříže z roku 1998, kdy byl Sissoko na vrcholu své kariéry. O rok později vydal své druhé sólové album Soleil de Minuit a právě koncertní nahrávka z Paříži už obsahuje některé písně známé později z tohoto alba.
Fado, což doslova znamená „osud“, je hudební žánr, který vznikl v Lisabonu ve 20. letech 19. století, ale kořeny má zřejmě ještě starší. Jde o hudbu spojenou s portugalskou trubadúrskou tradicí a je to hudba živá dodnes, většinou provozovaná jako zpěv s doprovodem portugalské kytary, ale známe i fado s klavírem nebo různé modernější nebo experimentální varianty. K fadu patří posmutnělé melodie a texty, které často pojednávají o moři, o chudobě a pocitech ztráty, které v portugalštině symbolizuje slovo saudade. Hudebně fado vzniklo propojením portugalské lidové hudby s hudbou bývalých portugalských kolonií. Z kompilace Sunrise Music From Portugal, budeme v pořadu poslouchat kupinu Madredeus.
Zatímco fado je a zůstává spojeno s portugalskou hudební scénou, reggae sice vzniklo na Jamajce, ale našlo si nejen fanoušky, ale i interprety po celém světě. Od 70. let minulého století bylo například velmi oblíbené v Libyi, kde si díky zakladatelskému vlivu tamního umělce Ibrahima Hesnawiho, „otce libyjského reggae“, udrželo oblibu až dodnes. Díky náhodnému objevu jedné staré gramofonové desky tohoto umělce projevilo o jeho hudbu zájem hudební vydavatelství Habibi Funk, které mu v říjnu 2023 vydalo profilové album archivních nahrávek s názvem The Father of Libyan reggae. I když zde hovoříme o reggae, Hasnawi ve skutečnosti hrál směs tohoto karibského žánru s tradiční libyjskou hudbou, funkem, jazzem a diskem.
V roce 1999 vyšlo v Dánsku na CD album Sik og sejs, Tak i tak, které zahájilo spolupráci mezi třemi hudebníky – houslistou Peterem Uhrbrandem, akordeonistou Sonnichem Lydomem a Seamusem Cahillem, hráčem na irské buzuki a kytaru. Album tria ULC se rychle vyprodalo a přes mnohé žádosti fanoušků nebylo dlouho dostupné ani fyzicky, ani na digitálních platformách. Až na začátku roku 2024, u příležitosti 25 let od prvního vydání, znovu vyšlo v péči vydavatelství GO’ Danish Folk Music, obohacené o několik nově nahraných melodií.