Slyšte, lidé! – Novinky vydavatelství Glitterbeat 2026

Jako první nám bude hrát skupina Nusantara Beat ze stejnojmenného alba, vydaného v listopadu 2025. Nizozemsko-indonéská kapela z Amsterdamu v 11 skladbách svého prvního alba zdůrazňuje rytmus a pohyb – od surf-rockových kytar po funk a elektronické groovy. Základ písní tvoří tradice sundské hudby a gamelanové stupnice pelog, ale s dominantní rolí kytar, syntezátorů a současné rytmiky, díky čemuž je hudba přístupná i západním posluchačům. Gamelan je tradiční orchestrální hudba Indonésie, tvořená převážně laděnými kovovými bicími nástroji a charakteristická cyklickou rytmikou a právě stupnicemi sléndro a pélog.

The Good Ones je duo z Rwandy, které své aktuální album nazvalo Rwanda Sings with Strings. Název odkazuje k tomu, že dvojice písničkářů si k realizaci nahrávky přizvala hráče na violoncello a housle. Ani jeden z nich neměl dopředu k dispozici noty ani demonahrávky a ani se předem neznali. Jejich party tak vznikaly spontánně až během samotného natáčení. Původně minimalistický folkový zvuk dua byl tak obohacen o další barvy, a přitom zůstal plně akustický. Základními tématy alba jsou vzpomínky, odolnost a touha.

Dva týdny před premiérou tohoto pořadu vyšlo album Garip nizozemsko-turecké skupiny Altın Gün. Album je koncipováno jako hold anatolskému lidovému bardovi Neşetu Ertaşovi – obsahuje deset jeho skladeb v nových aranžích kapely. Nahrávka kombinuje anatolské motivy s inspiracemi egyptským popem, bollywoodskou hudbou a evropskou orchestrací, což vytváří charakteristický zvuk kapely. Altın Gün, běžně řazení k takzvanému anatolskému nebo tureckému rocku, zde posouvají svůj zvuk dál – je zde více smyčců, saxofonů, filmové atmosféry, ale také rokenrolové energie.

Prvky lidové hudby s experimenty včetně doma vyrobených nástrojů kombinuje slovinská skupina Širom. Typické jsou pro ni vrstvené hudební textury, vytvářené ovšem tak, aby se v nich neztrácely melodie. Skladby kapely trvají často 10–15 minut a mají hypnotickou, improvizační strukturu připomínající extatický obřad či zvukovou krajinu. Vedle vlastnoručně vyrobených nástrojů používají členové tria také desítky nástrojů z různých kultur světa – strunné, perkusivní a další, a tak vzniká jejich unikátní zvukový svět. Na aktuálním albu s dlouhým názvem In the Wind of Night, Hard-Fallen Incantations Whisper najdeme vedle opravdu dlouhých skladeb – ta nejdelší trvá 20 minut – i dvě kompozice v běžnější délce. Jednu z nich si poslechneme.

S hlubokými basy, syntezátory a elektronickou rytmikou propojil tradiční nástroje a zpěvy nahrané v Tunisu s místními hudebníky DJ a producent, který si říká Ammar 808. Na svém albu Club Tounsi pracuje s typickým tuniským svatebním rytmem fezzani, určeným pro vyvrcholení intenzivního nočního tance. Po albech věnovaných indické a obecně severoafrické hudbě se tak tento umělec zaměřil na jeden konkrétní výsek tuniské lidové kultury.

Po spojení tuniské svatební hudby s elektronickými beaty nás čeká fúze kolumbijských rytmů a psychedelického rocku v podání instrumentální skupiny Los Pirañas. Její album Una oportunidad más de triunfar en la vida vzniklo živě z improvizovaných sessions, na které každý člen přinášel nápady a strategie – výsledkem je organická, nepředvídatelná hudba. Deska je pojato jako „infekční výlet do pulzujícího podzemí Bogoty“, s výrazným rytmem a taneční energií. Jde tedy o klubovou, experimentální podobu latinskoamerické taneční hudby.

Samba Touré z Mali je kytarista, virtuóz v oblasti afrického pouštního blues. Je považovaný za pokračovatele slavného Aliho Farky Tourého a tuto jeho pozici dokládá i aktuální album Baarakelaw, Dělníci. Válkou a dalšími nepokoji zkoušené Mali ovlivnilo i vznik alba. Kvůli častým výpadkům elektřiny se nahrávalo improvizovaně v domě kytaristova manažera, kdykoli byla elektřina k dispozici – což přispělo k syrovosti zvuku. Finální mix měl ve Francii na starosti skotský hudebník a producent Mark Mulholland, který dodatečně ke kytaře doplnil další nástroje – banjo, harmoniku nebo syntezátory, čímž vznikl bohatší, vrstevnatý zvuk.

Velšská hráčka na harfu a skladatelka Cerys Hafana se na svém novém albu Angel noří do minimalismu, tradičního i avantgardního folku, a to vše se točí kolem velšské harfy a jejího zvuku. Umělkyně čerpá ze starých lidových balad, které prokládá instrumentálními skladbami, často ve spolupráci s dalšími hudebníky, hráči na kontrabas, saxofon a bicí.

Hudba nizozemské skupiny Yin Yin je převážně beze slov, aby si k ní posluchač mohl vytvářet vlastní příběhy – skladby působí jako soundtracky k vysněným cestám nebo imaginárním hrám. Nové album Yatta! navazuje na dlouhodobou fascinaci kapely hudbou východní a jižní Asie, především Japonska a Thajska. To se projevuje v rytmech, melodických motivech, volbě nástrojů i v netradičním ladění.

Noura Mint Seymali je zpěvačka ze západoafrické Mauritánie, loňská držitelka ceny světového hudebního veletrhu WOMEX. Hraje na ardin, tradiční harfu, která je v její kultuře doménou žen. Zpěv a struny tohoto nástroje na albu doplňují elektrická kytara, bicí a efekty, čímž vzniká moderní „mauritánské blues“. Noura Mint Seymali vydala v roce 2025 po devíti letech první nové album Yenbett. Přináší na něm hudbu, která čerpá z tradice, a přitom je přístupná současnému městskému publiku.

Aktuální album skotské dudačky Brìghde Chaimbeul se jmenuje Sunwise. Jeho hlavními tématy jsou příchod zimy, temnota a také keltská bohyně zimy Cailleach. Album se inspiruje sezónními zvyky a příběhy předávanými u ohně. Vedle tradičních melodií ze skotských archivů zařadila Brìghde na album i autorské skladby a k jejich nahrávání si přizvala svého otce a bratra. Vedle autorky samotné pak na albu účinkují i další dudáci, což rozšiřuje zvukové spektrum nahrávky, aniž by to ovšem rozbilo její intimitu.