Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Maďarska 2026

Maďarská zpěvačka Melinda Balogh se skupinou Erdőfű a s polským souborem Janusz Prusinowski Kompania na svém albu Miedza–Mezsgye–Balk propojují dvě velmi blízké, ale přece jen odlišné tradice středoevropské lidové hudby. Vedle houslí, violy, kontrabasu a zpěvu se objevuje harmonika, cimbál, klarinet, šalmaj, saxofon, trubka nebo tradiční polský buben baraban. Výraznou roli má také ütőgardon, perkusivní nástroj podobný violoncello, typický pro některé oblasti maďarské lidové hudby. Právě pestrost nástrojů pomáhá vytvářet zvuk, který není pouhým střídáním maďarských a polských skladeb, ale skutečným dialogem obou tradic. Maďarští a polští hudebníci se znají z festivalů a spolupracují naprosto přirozeně.

Především na zhudebněnou poezii se zaměřuje maďarská skupina Makám na albu Borostýánének, tedy Jantarová píseň. Vedle současné maďarské poezie na albu najdeme přeložené verše Federica Garcíi Lorky nebo text Pétera Sziámiho Müllera, známého z maďarské rockové scény. Skupina, kterou vede kytarista a zpěvák Zoltán Krulik, koncertovala v mnoha evropských zemích a městech od Paříže po Varnu a od Krakova po Split a absolvovala také turné po velkých městech Indie. Její hudba od počátku překračuje hranice jednotlivých žánrů a vedle maďarské lidové hudby v ní najdeme vlivy Balkánu, Dálného východu, jazzu i soudobé vážné hudby. Skupina navazuje na odkaz Bély Bartóka a Zoltána Kodálye, tedy na maďarskou tradici systematického poznávání lidové hudby, zároveň ale tuto tradici zasazuje do současného hudebního kontextu.

Söndörgő patří už tři desetiletí k nejvýraznějším maďarským kapelám, které pracují s jihoslovanskou a balkánskou lidovou hudbou. Jejich kořeny sahají k rodině Eredicsových a k tradici souboru Vujicsics, který se věnuje především hudbě jižních Slovanů žijících v Maďarsku. Söndörgő ale nikdy nezůstali pouze u rekonstrukce tradičního repertoáru. Postupně si vytvořili vlastní způsob, jak lidovou hudbu spojovat s energií rocku, jazzem, klasickou hudbou a s Bartókovým principem tvůrčího zacházení s folklorem. Album XXX, pojmenované podle aktuálního výročí kapely, zachycuje několik důležitých okamžiků koncertní historie Söndörgő. Najdeme zde jak novější nahrávku z roku 2024, tak záznam z koncertu k 15 výročí skupiny. Před tímto bilančním albem skupina vydala úspěšnou nahrávku Gyezz, na které hostuje americký jazzový saxofonista Chris Potter.

Album Gisl houslisty Félixe Lajkó obsahuje hudbu k romantickému baletu Giselle skladatele Adolpha Adama, který měl premiéru v roce 1841. Maďarský Győri Balett se rozhodl klasické dílo výrazně přepracovat – choreograf László Velekei vytvořil z původního dvouaktového baletu zkrácenou jednoaktovou verzi a novou hudbu napsal právě Félix Lajkó. Výsledkem je Giselle zcela současná, i když stále vychází z příběhu původního romantického baletu. Nahrávka vznikla v Pannónia Filmstudiu v roce 2024 a vyšla také jako albu, takže ji lze poslouchat i bez baletního představení. Hudba Félixe Lajkó totiž funguje jako součást scénického díla, ale zároveň má dostatečně silný vlastní výraz, aby obstála i bez obrazu a tance. Lajkó zde dostal za úkol vyprávět hudbou dramatický milostný příběh a podle kritiků vytvořil jedno ze svých nejkomplexnějších alb. Hudba se pohybuje mezi romantickou něhou, smutkem a dramatem na jedné straně a energičtějšími, místy až divokými pasážemi na straně druhé.

Kontrabasistka a zpěvačka Veronika Varga má za sebou více než deset let působení v různých souborech maďarské, balkánské a řecké lidové hudby. Je absolventkou Lisztovy akademie hudebních umění v Budapešti, kde vystudovala lidový zpěv a hudební pedagogiku. Znát ji můžete například ze skupiny Babra, z dua BudaPesme, z projektu VreMea Válkània, z řeckým rebetikem inspirovaného souboru Esperia nebo z ženského vokálního projektu Lemonokipos. Všechny tyto zkušenosti zužitkovává na svém sólovém albu True Picture. To spojuje několik oblastí, které Vargu dlouhodobě ovlivňují. Najdeme zde ukolébavky z maďarského Alföldu a Sedmihradska, milostné písně ze západního Maďarska a Moldavska a také řecké svatební písně z Chalkidiki a Dodekanéských ostrovů. Mezi hosty jsou Ion Curteanu, Benedek Réti a členky zmíněného ženského a cappella souboru Lemonokipos. Díky tomu album nepůsobí jako jednoduché spojení „maďarské a řecké hudby“, ale spíše jako osobní mapa hudebních kultur, kterými Varga prošla. Přestože základ alba tvoří hlas a kontrabas, jeho atmosféra je velmi pestrá a tematicky se točí kolem univerzálních lidských zkušeností.

BashElán je maďarská skupina, u jejíhož zrodu byl akordeonista Zsombor Herédi. Původně zamýšlel natočit sólové album, ale projekt se postupně proměnil v kapelu. Zpočátku BashElán hrál především makedonskou a vůbec balkánskou hudbu, ale postupně se obrátil více k maďarskému folkloru, sedmihradské a romské hudbě. Dnes tedy jejich repertoár tvoří především maďarské písně, které kombinují s rumunskou lidovou hudbou, sedmihradskou romskou tradicí a občas také se srbským folklorem. Výrazným rysem BashElánu je improvizace a způsob, jakým kapela své skladby vytváří. Zsombor Herédi obvykle přinese základní nápad na zkoušku a jednotliví hudebníci jej pak společně rozpracovávají. Sólisté řeší melodii, zatímco baskytara, viola a cimbál hledají harmonie a rytmické řešení. Výsledná podoba často vzniká při společném jamování. Improvizace přitom podle Árona Horvátha není pro kapelu jen moderním ozvláštněním folkloru – je přirozenou součástí tradiční maďarské i balkánské hudby, zejména hudby ze Sedmihradska. Kapela původně vystupovala jako Elán, ale protože na Slovensku existuje velmi známá skupina stejného jména, rozhodla se název změnit na BashElán. Slovo „bašel“ znamená v romštině hraní hudby, takže nový název zároveň odkazuje na samotnou podstatu skupiny.

ViGaD je mladá kapela s členy zčásti z Budapešti, zčásti ze Szentendre, která se velmi rychle etablovala na maďarské koncertní scéně i v prostředí tanečních domů. Název ViGaD je zkratkou vytvořenou z prvních písmen křestních jmen zakládajících členů – Vince, Gáspára a Dániela. Kapela se zaměřuje na balkánskou a jihoslovanskou hudbu a přirozeně propojuje srbské, chorvatské a makedonské melodické tradice. Členové soubor se považují za třetí generaci maďarských hudebníků, kteří rozvíjejí zdejší tradici interpretace jihoslovanské hudby. Přitom první generaci zastupuje například skupina Vujicsics a druhou Söndörgő, které jsme dnes už poslouchali. První album skupiny ViGaD se jmenuje Tri, i. Repertoár stojí především na tanečním principu, ale přitom o pouhou reprodukci tradičních melodií – hudebníci je nově promýšlejí a dávají jim vlastní výraz. 

The Language of Flowers je druhé album projektu kytaristy Gábora Gadóa a zpěvačky Veroniky Harcsa. Navazuje na jejich společné album Shekhinah z roku 2023, tentokrát se však vrací o více než dvacet let zpět. Gadó vybral jedenáct skladeb, které původně vznikly v letech 2002–2006 ve spolupráci s básnířkou Eszter Molnár a které tehdy nahrával s maďarským jazzovým zpěvákem Gáborem Winandem. Čtveřice alb z této doby – Corners of My Mind, Agent Spirituel, Different Garden a Opera Budapest – patří k důležitému období maďarského vokálního jazzu. Vybrané písně nyní Gadó spolu s Veronikou Harcsa předkládají na albu, pojmenovaném „Řeč květin“ a inspirovaném také pracemi Charlese Darwina a Charlese Baudelaira. Najde přitom o album inspirované květinami v doslovném smyslu, ale spíš o hledání jazyka pro obtížně sdělitelné pocity a zkušenosti. Hudebně jde o velmi zajímavé spojení vokálního jazzu, improvizace a komorně barevného zvuku. Vedle Gadóovy elektrické kytary a Veroničina hlasu zde hrají belgický trumpetista Laurent Blondiau, saxofonista János Ávéd a violoncellista Tamás Zétényi. Absence kontrabasu a bicích a výrazná role violoncella, trubky a dechových nástrojů dávají hudbě nezvyklou barevnost. Všichni instrumentalisté navíc do skladeb vnášejí vlastní nápady a improvizace.

Rézeleje Fanfárosok je kapela, která se pohybuje na pomezí maďarské, balkánské a jihoslovanské lidové hudby, ale zároveň do ní vnáší zkušenosti z jazzu. Základní sestavu tvoří Bence Antonovits na altsaxofon, Bálint Bereczki na barytonový roh a eufonium, Tamás Geröly na bicí, Kinga Korsós na koboz a zpěv, Levente Szabó na akordeon a Márton Udvardi na trubku a kaval. Na albu hostují mimo jiné zpěvačka Melinda Balogh, kterou jsme dnes už poslouchali, dále saxofonista László Békési a cimbalista Ion Curteanu. O něm jsme pro změnu hovořili v souvislosti s albem Veroniky Varga. Neobvyklé nástrojové obsazení je jednou z věcí, která Rézeleje odlišuje od klasických maďarských tanečních kapel – vedle tradičního kobozu a kavalu tu výrazně slyšíme dechové nástroje, akordeon a bicí. Na albu Fúgamadár se střídají lidové předlohy se třemi autorskými skladbami a hudebníci přecházejí mezi různými oblastmi a styly včetně jazzové improvizace. Název alba Fúgamadár vznikl původně jako interní vtip kapely a teprve později se stal názvem alba. Jde o slovní hříčku spojující maďarské slovo fúga – fuga, tedy hudební formu založenou na postupném vstupování hlasů – se slovem madár, pták.

Madárerdő, což znamená „Ptačí les“, je album akordeonisty, hráče na rámový buben a zpěváka Gáborjána Kovácse a kytaristy Róberta Császára a celé je inspirované ptáky a přírodou. Najdeme na něm písně jako „Zpívá kos“, „Hejno ptáků“, „Lužní les“ nebo „Balada o ptáku Rig“. Hudba zde funguje jako prostředek dorozumění překračující hranice jazyků a kultur. Součástí umělecké koncepce alba je tajemný kodex, ptačí notové zápisy a vícejazyčné básně. Výsledkem je projekt, který stojí někde mezi lidovou hudbou, písničkářstvím a imaginární folklorní tradicí. Vedle zmíněných protagonistů na albu hrají Judit Kuti na zobcové a příčné flétny a Sándor Kiss na rámový buben. Obsazení tak propojuje především akustické nástroje evropské lidové hudby s prvky keltské hudební tradice.

Parno Graszt patří k nejvýraznějším představitelům autentické romské hudby v Maďarsku a funguje už více než třicet let, tedy podobně jako Söndörgő. Charakteristické jsou pro ně tradiční nástroje, výrazná taneční složka a mimořádná koncertní energie. Kapela během své kariéry procestovala velkou část Evropy, vystupovala v několika asijských zemích a opakovaně také ve Spojených státech a Mexiku. A tak jako Söndörgő nahráli úspěšné album s jazzovým saxofonistou Chrisem Potterem, Parno Graszt mají za sebou spolupráci s rapperem Pogányem Induló. Ostatně právě skladbu s ní, nazvanou A szív dobbanása, „Tlukot srdce“, si za chvíli poslechneme. Celé album z roku 2024 se jmenuje Suttog a szél, což znamená „Vítr šeptá“. Představuje Parno Graszt nejen jako kapelu, která uchovává romskou hudební tradici, ale také vstupuje do současné hudební scény.