Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Asie 2025

Pořad zahájíme s íránskou zpěvačkou Farnaz Ohadi a s jejím albem Breath. Jedná se o pásmo písní, jejichž děj cestu ženy, která prochází silou lásky a uzdravení, když čelí zkouškám a zlomenému srdci. Navzdory neopětované lásce nachází sílu a vyzývá ostatní k oslavě světla a lásky. Nálada poté přechází od touhy přes naději a hněv až k radosti – jako pocta vytrvalosti a proměnlivosti lásky. Hudba na albu se pohybuje mezi perskou tradicí a flamenkem.

Album Prelude to the Divine Realm nabízí setkání čínských hudebnic Gao Hong a Zhao Xiaoxia. První z nich hraje na tradiční čínský drnkací nástroj zvaný pipa, druhá na citeru zvanou guqin. Obě dámy na albu oživují klasické čínské melodie, které propojují s prvky improvizace. Za oběma hudebnicemi jsou také silné osobní příběhy. Gao například opustila ve dvanácti letech domov, aby se mohla naplno věnovat hudbě. Hru na nástroj trénovala denně už od brzkých ranních hodin, a to v náročné době čínské Kulturní revoluce. Zhao je známá jako světová propagátorka guqinu. Je autorkou učebnic a prezidentkou několika hudebních organizací. Na jejich společném albu se snoubí hluboké kořeny tradiční čínské kultury s duchem současného umění. 

Album L’Antidote natočili íránský hráč na perkuse Bijan Chemirani, libanonský pianista Rami Khalifé a albánský violoncellista Redi Hasa, známý například díky svému podílu na dokumentu o zpěvačce Céline Dion. Chemirani je potomek dynastie perských perkusionistů, který hraje především na buben zarb. Spolupracoval s řadou hudebníků – mimo jiné se Stingem. 

Japonská zpěvačka Ichiko Aoba nám bude zpívat ze svého nového alba Luminescent Creatures, Svítící tvorové. Tématem, od kterého se odráží, je bioluminiscence, tedy schopnost živých organismů vyzařovat světlo. Aoba tento jev představuje jako metaforu k hledání spojení mezi lidmi i ve tmě a na dlouhé vzdálenosti. Autorka vyzývá k budování smysluplných vztahů navzdory překážkám. Zároveň se na albu zamýšlí nad mořem, které vyniká jako paměť planety. Moře uchovává fosilie i stopy lidské přítomnosti. Ichiko Aoba působí na scéně patnáct let. Začínala jako folková písničkářka inspirující se jazzem, později svou tvorbu obohatila o bohatší orchestrální prvky.

Soubor Ensemble Marani sice vznikl ve Francii, ale tvoří jej příslušníci tamní gruzínské komunity a jeho repertoár vychází z tradičních písní všech oblastí Gruzie a také z pravoslavných liturgických zpěvů. Gruzínský vícehlasý zpěv byl v roce 2008 zapsán na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO a patří k největším pokladům gruzínské kultury. Zpěv provozují muži i ženy, avšak mužský repertoár je mnohem rozsáhlejší. Tradičně se tato praxe předávala ústně v rodinách a komunitách.

Voda a různé vodní prvky inspirovaly srílanskou pianistku a skladatelku Tanyu Ekanayaka k natočení jejího nového alba 16 Sri Lankan Piano Isles. Pohyb vody a vlny se odráží ve zdobnosti a opakujících se rytmických motivech alba, na kterém autorka kombinuje západní hudbu a tradiční žánry jižní Asie. Tanya Ekanayaka, která pochází ze Srí Lanky, se na svém albu inspirovala 16 menšími ostrovy této země, a to jak pobřežními, tak říčními, vnitrozemskými. Každá ze skladeb představuje jeden ostrov, vypráví vlastní příběh a odráží osobní cestu skladatelky, která svým albem zdůrazňuje vztah k těmto ostrovům a zároveň nabádá k ochraně jejich přírody. Album vzniklo zajímavým způsobem – prvních osm skladeb natáčela autorka pomalu a postupně v letech 2022–2024, zatímco dalších osm, označených jako „extempore“, nahrála spontánně během jediného dne, kdy rozvíjela předem připravené motivy.  

Vnitřní Mongolsko se rozkládá na severu Číny podél hranice s Mongolskem a Ruskem. Je to největší čínská autonomní oblast, známá rozsáhlými stepmi, pouštěmi a horskými oblastmi. Žije zde významná mongolská menšina, která si zde uchovává jazyk, kulturu a tradice, například chov koní, pastevectví a také tradiční hudbu. A právě mongolskou zpěvačku z této oblasti, Urna Chahar-Tugchi, přináší na svém novém albu Duun, Hlasy, hudbu inspirovanou tradicemi své rodné země. Sama pochází z pastevecké rodiny a lidové písně, které se pojí s tímto způsobem života, zpívá na koncertech po celém světě. Zaměřuje se na starobylé rytmy, silné melodie a hluboké příběhy, které souvisejí se starodávnými rituály a legendami.

Indonésii bude v pořadu zastupovat soubor Gamelan Salukat. Gamelany jsou tradiční orchestry v Indonésii. Gamelan měl významnou roli na indonéských královských dvorech. Existují také posvátné formy gamelanu používané při rituálech a v různých regionech vznikly místní varianty, které se odlišují kombinací stylu a ladění. Gamelan je tvořen převážně perkusními nástroji – kovovými xylofony, bubny kendang, gongy a dalšími nástroji, jako je flétna suling, strunný nástroj rebab nebo citerový nástroj siter. Součástí mohou být i zpěváci – zpěvačky sindhen a zpěváci gerong. Gamelan má předhinduistický původ a je považován za původní indonéskou formu umění. Nové album souboru Gamelan Salukat nabízí pestrou hudební škálu – od meditativních zvukových ploch až po radostné, energické skladby, které ukazují technickou brilanci hráčů a jejich schopnost plynule proplouvat více rytmy současně. Gamelan Salukat patří mezi přední soubory, které se věnují tradiční indonéské hudbě, a jeho činnost je předmětem odborných studií a přednášek. Od roku 2007 se zaměřuje také na novou hudbu, kombinuje dvě sady nástrojů laděných do různých sedmitónových stupnic a rozšiřuje tak harmonické možnosti gamelanu. A právě nové skladby německého autora Jana Kadereita soubor na svém novém albu Áshira hraje.

Netradiční kombinace východoasijských hudebních nástrojů a elektroniky používá na svém novém albu All Living Things korejská hudebnice a skladatelka Park Jiha. Dramaturgie alba je pečlivě strukturovaná, jednotlivé skladby představují různé etapy života a využívají netradiční kombinace nástrojů a elektroniky. Autorka vyzývá posluchače k vlastnímu prožitku a interpretaci a usiluje o to, aby hudba přinášela naději a pocit propojení se životem. Album je koncepčním dílem, které představuje meditaci o cyklech života — od narození přes růst a zralost až po úpadek a smrt — a vyjadřuje úctu k existenci a propojení se světem. 

Skupinu Bagedai tvoří příslušníci menšinového etnika Wa, Je jich asi tolik jako obyvatel Prahy, ovšem většina z nich žije v severní Barmě, kde mají separatistické tendence. Na jihu Číny jich žije asi tolik jako obyvatel Brna, tedy kolem 400 000. Jsou to tradiční pěstitelé rýže, fazolí, máku a ořechů a chovatelé vodních buvolů, které tradičně používali nejen k hospodářským účelům, ale i k obětem. Stále většinou vyznávají animismus, jen část z nich se přiklonila ke křesťanství nebo buddhismu. A tradičně byli známí jako lovci lebek. Skupina Bagedai hraje tradiční písně Waů v moderních a tanečních úpravách. Kapelu tvoří pět zpěvaček a tanečnic, doprovázených zkušenými hudebníky.