San Salvador: Objevujeme archaickou hudební formu

Rozhovor s Gabrielem Durifem ze skupiny San Salvador

Vycházíte sice z tradiční hudby, ale skladby, které zpíváte, nejsou přímo lidové. Co je tedy na vaší hudbě tradičního?

Tradiční je na naší tvorbě snaha znovu objevit archaickou a velmi jednoduchou hudební formu, kterou tvoří pouze hlas a perkuse a která byla základem lidové hudby v mnoha oblastech světa. Chcete-li se přiblížit tomu, jak hudba vypadala v nejstarších dobách, můžete si představit právě lidský hlas a údery na různé části těla, případně úder jednoho kamene o druhý. Používáme-li k vytváření rytmu bubny, už se od tohoto nejpůvodnějšího folkloru vzdalujeme, protože buben, tak jak jej známe, je moderní vojenský nástroj. Naše snaha tedy není rekonstruovat tradiční hudbu, ale zvukem se k této tradiční hudbě přiblížit.

Zpívíte okcitánsky. Jaký máte k tomuto jazyku vztah?

Je to jazyk, kterým se mluví v kraji, kde bydlíme. Neznamená to, že jím všichni v běžném životě hovoříme, ale slýchali jsme jej kolem sebe. Má pro nás tedy punc něčeho tajemného. A zároveň lidové písně, z nichž jsme si vypůjčili texty, byly psány tímto jazykem. Přišlo nám tedy naprosto přirozené dál zpívat v tomto jazyce, zvlášť když je tam právě i ten rozměr tajemství, něco zvláštního, co nám pomáhá cítit se při zpěvu naprosto svobodně.

Pro nás ve střední Evropě má okcitánština punc něčeho exotického. Vnímají ji tak i lidé v jiných částech Francie?

Ano, myslím si, že pro naše posluchače ve Francii je to také exotické. Ale zároveň jako by v těch písních nacházeli i něco málo ze sebe, něco, co se jim zdá povědomí. Vysvětluji si to tak, že jsme se opravdu pokusili odkrýt něco pradávného – slyšíte jen naše tři hlasy a bubny a nic jiného. Lidem to může připomínat například ukolébavku, kterou jim kdysi dávno zpívala babička. Daří se nám tedy vyvolat v posluchačích podobné vzpomínky, a tak je oslovujeme.

Je to jiné, zpívat francouzsky a zpívat okcitánsky?

Ano, zpívat ve francouzštině a v okcitánštině jsou naprosto různé věci. Je to, jako když zpíváte v jakémkoli cizím jazyce. Snažíte se do něj proniknout, ale nepřemýšlíte v něm přirozeně. Máte k němu tedy nutně jiný vztah než ke svému mateřskému jazyku, jinak s ním pracujete.

Vaše písně jsou dlouhé, často trvají deset i více minut. Proč?

To souvisí se způsobem, jakým tvořím. Jakmile jednou najdeme píseň nebo text, který se nám líbí, vyjdeme z něj, ale snažíme se na něj podívat z různých úhlů pohledu. Představte si to tedy tak, že tvoříme jednotlivé věty, které spojujeme do složitého souvětí. A protože já osobně moc nedokážu škrtat a vyhazovat, nechávám vše, co jsme vymysleli, a skladby jsou tedy takto dlouhé. Nicméně opakování a určitá cykličnost k lidové hudbě patří. Není tedy na škodu, když skladba nějakou dobu trvá, některé pasáže se opakují, a to až tak, že se v tom můžeme ztrácet jak my, tak naši posluchači.