Rodjenice: Dáváme písním nový život

Rodjenice: Dáváme písním nový život
2. listopadu 2022 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

Rodjenice – neboli „Sudičky“ – jsou vokální ženské trio ze Srbska. Zpívají lidové písně z oblasti bývalé Jugoslávie v syrových úpravách bez doprovodu nástrojů. A vedle hudby samotné se zabývají i společenskými tématy včetně například role ženského a mužského rodu v písních. V pořadu Jak se vám líbí budeme hovořit se zakladatelkou skupiny Mirjanou Raić Tepić.

Rozhovor s Mirjanou Raić Tepić ze skupiny Rodjenice

Skupinu Rodjenice jste založila během studií etnomuzikologie a zpočátku k ní patřily i vaše etnologické výzkumy na venkově. Jak je tomu dnes? Stále vedle zpěvu bádáte? 

Je pravda, že zpočátku jsem se skutečně soustředila na výzkumy v terénu, ale poté, co jsem dokončila studia, jsem se už pokračovala pouze v dráze zpěvačky. V současné době se tedy věnuji vystupování a zabývám se také různými pěveckými technikami. To mě momentálně zajímá víc než terénní výzkumy. Ani si nemyslím, že bych ještě dnes našla nové písně, které by pro mne byly zajímavé. 

Na nejnovějším albu se programově snažíte o syrový projev. Přitom to často bývá naopak. Když třeba populární zpěvák zpracovává lidovou píseň, nabízí ji v uhlazené podobě. 

Myslím, že i my jsme pořád ještě uhlazenější než originály. Ale pro běžného posluchače je náš projev skutečně velmi syrový. Náš cíl je ovšem od počátku stejný. Stále se snažíme původní lidové písně nikoli snad ochraňovat, ale udržet při životě. Nechceme vytvářet muzejní exponáty a ukazovat, jak se ty písně zpívaly kdysi. Chceme jim dát druhý život. Nemáme na to žádný konkrétní recept, následujeme instinkt. Snažit se o syrový zvuk samozřejmě není ta nejvděčnější cesta, ale hodně to vypovídá o nás samotných.     

Čerpáte z území celé bývalé Jugoslávie. Pozná vůbec nezkušený posluchač, který navíc neovládá váš jazyk, jestli je píseň z Chorvatska, Srbska, nebo Bosny? 

Rozdíl tam samozřejmě je, ale takový, že neškolený posluchač jej asi na první poslech nepozná. My jsme se rozhodly, že budeme pracovat s celojugoslávským kontextem, což není zrovna běžná ani populární cesta, ale pro nás je to naprosto přirozené. Jugoslávii chápeme samozřejmě v kulturním a ne v politickém slova smyslu. Mluvíme stejným jazykem, máme stejnou kulturu. Pro nás hudebníky je běžné zpívat písně z Bosny, z Chorvatska nebo z Makedonie. V mé hlavě mezi těmito písněmi není žádný rozdíl. Ale rozumím tomu, proč musíme před ostatními tento koncept obhajovat.     

Vydaly jste také EP nazvané Male Voices. Jaký je jeho příběh? 

Všechny tři jsme etnomuzikoložky. A velmi nás mrzí, že ve vědecké komunitě v naší zemi se stále striktně rozlišují „mužské“ a „ženské“ písně. Podle těchto pravidel by žena neměla mužské písně zpívat. Etnomuzikologové u nás stále přemýšlejí po staru a to není správné. Ale nejsme první, kdo se snaží přistupovat k písním jinak. Například zpěvačka Svetlana Spajić v minulosti vystupovala společně s muži a zpívala jejich písně, ale nikdy o tomto repertoáru jako o „mužských písních“ nemluvila. A proto my chceme právě tento aspekt zdůrazňovat. Ale je vlastně možné, že v tom, jak moc zdůrazňujeme, že ty písně jsou „mužské“, je ve skutečnosti něco ženského. Říkáme totiž: „Jsme ženy a také můžeme zpívat tyto písně.“ A zároveň jsme si chtěly vyzkoušet vokální techniky typické pro zpěváky muže. To je tedy příběh našeho minialba Male Voices.

V Praze budete 12. listopadu vystupovat v rámci festivalu Alternativa, i když jinak zpíváte spíše na přehlídkách world music. Překvapilo vás pozvání od organizátorů pražské přehlídky? 

Když se řekne world music, znamená to něco bezbřehého, vlastně by se mělo spíše říkat „cosmos music“. Vejde se tam totiž obrovské množství různých typů hudby. My samozřejmě do world music také patříme. Ale zároveň rozumím pořadatelům festivalu Alterantiva, proč nás pozvali. Jsme totiž svým způsobem opravdu alternativní hudba. Obojí je pro nás přijatelné a konkrétně já jsem za to, že nás zvou pořadatelé festivalů různých žánrů, vděčná. Je to pro nás obohacující a navíc je mi jasné, že na hudbu, jaké se věnujeme, chodí spíše menší okruh diváků. I proto je dobré někdy žánry promíchat a nabídnout je lidem v novém kontextu. Festivaly world music si představuji jako něco, kde se lidé baví, kde převažuje radostná hudba. A písně, které zpíváme my, moc radostné nejsou. Spolupracovaly jsme s experimentálními hudebníky a já vím, že například tvůrci soudobé vážné hudby jsou takovým písním, které zpíváme, velmi otevřeni. I pro se tedy na Alternativu do Prahy těšíme.