Osuna, Toasaves a Griff – hudební projekty Raphaëla De Cocka

Úryvky z rozhovoru s Raphaëlem De Cockem

„Od svých šestnácti nebo sedmnácti let zajímám o dudy a současně se zabývám i alikvotním zpěvem. Jedná se o takzvaný hrdelní zpěv rozšířený v Tuvě a v dalších zemích. Používají jej Hakkové v Číně, Altajci a samozřejmě Mongolové. Ovšem hrdelní zpěv je rozšířený i v dalších kulturách – používají jej například ženy v Jižní Africe. A také v Evropě známe hrdelní zpěv – v sardinské polyfonii. Ve třiceti letech jsem si oblíbil sardinský polyfonní zpěv. Odjel jsem tam, naučil jsem se místní jazyk a lidé mě přijali do své komunity. Mám tedy na Sardinii spoustu přátel, kteří se věnují mužskému polyfonním zpěvu, takzvanému cantu a tenore, který má určité prvky velmi podobné tomu, co známe z Tuvy nebo Mongolska. No a pak se ještě velmi zajímám o řeckou a tureckou hudbu a konkrétně o polyfonii z jižní Albánie, severního Řecka, Epiru. Vlastně to všechno souvisí s bordunem, stále přítomným basovým tónem, který vede melodii.“

„Osuna je můj vlastní hudební projekt, který funguje od roku 2007. Začal jsem společně s Emre Gültekinem, což je belgický hráč na tureckou loutnu saz. Byl jsem jeho žákem. Emre se narodil do tradice ašiků, tradičních zpívajících básníků, a jeho otec Lütfü Gültekin je poměrně známý v Turecku. Já jsem společně s Emrem odjel objevovat španělskou hudbu a během této cesty jsem začal hrát na jihosibiřskou citeru zvanou čatchan. Fungovalo to, a tak jsme se rozhodli uspořádat pár koncertů. Oba jsme spojeni s bruselskou organizací Muziekpublique, která je velmi aktivní v oblasti world music a která nás podpořila. Pomohli nám s prvními koncerty a díky nim jsme projekt mohli opravdu rozjet.“

„V roce 2010 jsme do kapely Osuna přizvali Thomase Baetého, který hraje na středověké housle. Na ty se ostatně hraje podobně jako na řadu jiných, houslím podobných, nástrojů jako kamanče, igil nebo morin chuur. Všechny tyto typy houslí se drží na kolenou, a ne na rameni. Zvuk je pak velmi podobný nástrojům ze střední Asie. – Skupina Osuna se zaměřuje na hudbu z oblastí podél severní větve Hedvábné stezky. Nejprve jsme na koncertech hráli středověkou hudbu z Evropy a postupně jsme se dostávali na Balkán, do Anatolie a střední Asie. Hráli jsme tedy hudbu turkických a mongolských národů s jejich hrdelním zpěvem a skončili jsme v Číně. Já například hraju také na čínskou flétnu pa-wu. Na album jsme si pak pozvali i přímo čínské hudebníky, hráče na strunný nástroj pchi-pcha nebo na různé citery jako ku-čchin.“

„Toasaves je můj nejnovější projekt. Nápad přišel opět od organizace Muziekpublique. Její ředitel Peter společně s výborným muzikantem Tristanem Driessensem, hráčem na tureckou loutnu, chtěli vytvořit něco opravdu speciálního. Oba byli fanoušci Wannese van de Veldeho, už zesnulého zpěváka, který byl populární v 70. a 80. letech a který velmi bránil lokální kulturu, staré písně a tradiční nástroje. Byl například jedním z prvních, kdo začali znovu používat staré flanderské dudy, které známe z obrazů slavného malíře Pietera Brueghela. Van de Velde psal také vlastní písně v antverpském dialektu, tedy v nářečí mého města. Například mí rodiče tímto nářečím mluvili. Když jsem já byl malý, ve škole nás nutili hovořit standardním vlámským jazykem, což je vlastně holandština, stejná jako v Nizozemsku. Pro mne tedy bylo opravdu něco speciálního, že jsem nyní mohl v tomto nářečí zpívat. Objevuji v něm zvuky, které jsou blízké dalším jazykům, ve kterých zpívám, například irštině nebo švédštině. V kapela Toasaves tedy zpívám tyto vlámské písně.“

„Griff je skupina tří Belgičanů, tří dudáků. Uměleckým vedoucím tria je Rémi Decker, který hraje na různé druhy dud – například na francouzské dudy bechonnet, na anglické pastýřské dudy nebo na belgické dudy. Pak je členkou tria jedna velmi galantní dáma, Liesbet Marivoet, která hraje také na vlámské a francouzské dudy. A já hraju na irské loketní dudy, se kterými jsem kdysi svou dráhu začínal. Všichni také zpíváme a také hrajeme na různé píšťaly a flétny. Především však hrajeme lidové písně v našich vlastních aranžích, které jsou řekněme poněkud avantgardní. Kromě toho přinášíme i vlastní skladby – hlavně tedy skládá Rémi.“