JINJ: Arméni jsou jako semínka granátovníku

Rozhovor se Sevanou Tchakerian ze skupiny JINJ

JINJ jste založila s kytaristou Gorem Tadevosyanem. Považujete se dnes spíše za duo, za projekt, nebo za regulérní kapelu?

Řekla bych, že JINJ je kapela. Jejím základem je duo, které tvoří Gor Tadevosyan a já. Začali jsme hrát v roce 2020 během války v Náhorním Karabachu neboli Arcachu. Společně s Gorem jsme se věnovali muzikoterapii – hráli jsme pro děti, které uprchly z válečné zóny. Tak jsme se spřátelili a začali jsme hrát společně. Začali jsme také psát vlastní hudbu, a když jsme si uvědomili, kolik toho máme na srdci, rozhodli jsme se, že založíme kapelu. Písně tedy píšeme my dva, ale na pódiu hrajeme s přáteli, Ashikem Tadevosyanem a Grigorem Davtyanem, což jsou oba skvělí hudebníci. Ashik hraje na duduk a zurnu, tedy na arménské dechové nástroje. Grigor hraje na perkuse a bicí. Díky nim se nám daří přetvořit naše nápady v živou hudbu. Na pódiu jsme tedy čtyři.    

Existuje v Arménii více kapel, které spojují lidovou a elektronickou hudbu, případně hip-hop?

Letos má poprvé Arménie svůj vlastní stánek na WOMEXu, je tu tedy první oficiální arménská delegace. Vedle JINJ jsou zde zastoupeny další arménské kapely, které často propojují arménskou lidovou hudbu například s jazzem, elektronickou hudbou nebo rockem, případně progresivním rockem. Hip-hop tak častý není, ale opravdu máme případy různých fúzí současných žánrů s arménským folklorem.    

Jakým způsobem u vás v kapele vznikají nové písně?

Píseň u nás vzniká například tak, že já napíšu text nebo melodii. Složím třeba celou melodii, a potom společně aranžujeme. Nebo to může být i naopak. Gor má většinou na starosti produkci. Přijde například s nějakým beatem, já si jej poslechnu a na jeho základě začnu skládat melodii. A pak si už konkrétně říkáme, co bude hrát třeba zurna a další nástroje. A někdy jen jamujeme. Myslím, že je pro nás velmi důležité jen tak hrát, protože jakmile do hry přicházejí počítače, muzikanti někdy zapomínají na organický proces tvorby. Takže je dobré hrát, hrát, hrát, hrát, až se vám vynoří v hlavě zajímavá myšlenka a vy si řekneme: Tohle je zajímavé! Ale možností, jak napsat píseň, je více. Někdy máme skladbu hotovou hned, jindy to trvá pár týdnů a k prvotnímu nápadu se stále vracíme. Pokaždé je ten proces jiný.    

Jaká je, Sevano, vaše identita? Považujete se spíše za Arménku, nebo Francouzku?

Jaká je moje identita? Narodila jsem se ve Francii, jsem Arménka. Mí rodiče jsou etničtí Arménci, ale moje matka se narodila v Íránu a otec v Libanonu. Jejich rodiče jsou také Arméni. Jsme jako semínka granátovníku. Historie nás přivedla ze všech koutů světa, a tak se přizpůsobujeme. A přizpůsobujeme se snadno. Já se cítím jako Arménka, ale také jako Francouzka. Když jsem v Arménii, uvědomuji si, že některé věci vnímám jinak, „francouzsky“, ale uvnitř jsem stále Arménka. Doma jsme hovořili arménsky, zpívali jsme arménsky, ale Francie je stále mým domovem. Díky Francii jsem taková, jaká jsem.    

V JINJ zpíváte především arménsky. Máte i hudební projekty, ve kterých dáváte přednost francouzštině?

V tomto projektu zpívám arménsky, ale máme i několik písní ve francouzštině. Vedle toho mám další kapelu s názvem MiASiN!, což znamená „společně“. Je to čistě ženská skupina složená z arménských, tureckých a francouzských hudebnic. I v této kapele se inspirujeme folklorem, píšeme vlastní skladby a také hrajeme lidové z našich regionů a také objevujeme kulturní minority. Stále například žije spousta Arménů na území dnešního Turecka. Poté, co jsme my Arméni přežili genocidu v době Osmanské říše, bylo důležité, abychom se vrátili do své původní vlastní a spolupracovali s lidmi z různých kultur. Já jsem studovala muzikologii a velmi mě zajímá propojení hudby a společnosti a také antropologie.