Duo Ruut: Hrajeme na nepopulární nástroj

Rozhovor s estonským Duem Ruut

Hrajete na starý estonský nástroj kannel. Jak jste se k němu dostaly?

Ten nástroj nebyla naše první volba. Jednou jsme se měly zúčastnit jednoho festivalu nebo spíše soutěže a měly jsme za úkol připravit vlastní aranžmá jedné estonské lidové písně. A protože děláme všechno na poslední chvíli, nechaly jsme to až asi na poslední týden před akcí. Začaly jsme už trochu panikařit, protože jsme vyzkoušely všechny možné nástroje, na které jsme uměly hrát, i ty, na které jsme neuměly, ale žádná varianta se nám nelíbila. Až jsme objevily tento nástroj, kannel, což je vlastně estonská citera. Stál zaprášený v koutě naší zkušebny a nás zpočátku vůbec nezajímal. Byl to takový velmi nepopulární nástroj, určitě jsme na něj nechtěly hrát. Když si totiž v Estonsku představujete hráče na kannel, je to většinou starší muž stojící před supermarketem. Není to tedy něco, co by přitahovalo mladé lidi. Navíc ten nástroj má zpravidla tři dřevěné nohy, na kterých stojí. Jenže ten kus, který jsme našly ve zkušebně, měl pouze dvě. A tak jsme se nakonec posadily naproti sobě, kannel jsme si položily mezi sebe a začaly jsme na něj jen tak hrát. Zkoumaly jsme, jaké zvuky se nám podaří vyloudit. A nakonec jsme si ten nástroj velmi rychle zamilovaly.  

Čerpáte z estonské lidové hudby. Jakým způsobem s ní pracujete?

Lidová hudba a tento nástroj spolu souvisejí. Navíc jsme kannel našli v době, kdy jsme vymýšleli aranžmá lidové písně. Ale samozřejmě od té doby se náš styl nějak vyvíjel. Začaly jsme nějak hrát, mezitím jsme trochu zestárly a také jsme poslouchaly různé druhy hudby. Ale zůstalo to nejdůležitější, což jsou estonské lidové texty, se kterými stále pracujeme. Zpočátku jsme používaly celé texty, ale nyní nám jde spíše o navození určitého pocitu a k tomu samy něco připíšeme. V Estonsku máme obrovské databáze lidových textů a písní, a tak si můžeme pocházet stovky textů a různě je navzájem míchat, spojovat sloky a verše tak, abychom získaly přesně takovou píseň, jako si představujeme.    

Jako texty používáte mimo jiné stará lidová kouzla. Jaký význam jim přisuzujete?

Lidé dříve věřili síle slov. Nejsem si jistá, jestli ještě dnes někdo tato kouzla používá k tomu, aby opravdu něco změnil. Přesto jsem přesvědčena, že tyto texty mají i dnes stále smysl. Jen je musíte postavit do nového kontextu. Existuje například „krevní kouzlo“, které mělo zastavit něčí krvácení. Když loni začala válka na Ukrajině, pro nás tato slova získala nový význam, i když ta konkrétní píseň vznikla dávno předtím a i text byl velmi starý. Takže staré lidové kouzlo dostává nový význam.   

Vaše písně jsou plné starých příběhů, ale zajímavý je i vás příběh vás jako dua hrajícího na netradiční nástroj. Vysvětlujete toto vše mezi písněmi na koncertech?

Mluvíme mezi písněmi tak, aby to bylo zajímavé i pro nás, i když ty příběhy už známe. Víme, jak jsme začaly hrát na nástroj, víme, o čem jsou ty písně. Ale snažíme se najít v příbězích něco nového tak, aby to bylo objevné i pro nás. Pokud jde o samotné hraní, bylo by asi náročné navzájem se překvapovat, protože sebe a kannel vnímáme jako jeden stroj, ve kterém musí všechno do sebe přesně zapadat. Běžně se stává, že část skladby odehrají například moje dvě ruce a jedna ruka Katariinina. Kdyby se tedy ona rozhodla, že zrovna v tom místě hrát nebude, nemohu tam hrát ani já. Všechno je předem dané a propočítané a jediné překvapení může nastat, když jedna z nás na něco zapomene, a tím to celé zkazí. A to je pak pro nás překvapení, že to nefunguje, jak má. Ovšem některé části jsme samozřejmě nechaly volnější, abychom mohly i improvizovat a cítit volnost hudby. 

V poslední době v mezinárodních žebříčcích world music bodovalo více estonských kapel a sólistů: Puuluup, Trad.Attack!, Mari Kalkun, Rüüt a další. Čím si tento úspěch hudebníků z malé pobaltské země vysvětlujete?

Myslím, že to má více důvodů. Zaprvé estonský folklor je velmi snadno přístupný. Úplně kdokoli má přístup k nahrávkám a k písňovým textům. Nemusíte chodit do knihovny, abyste se k nim dostali. Jsou země, kde neexistují tak rozsáhlé a přístupné databáze. Navíc je tu velký příklad skupiny Trad.Attack!, která je úspěšná a která právě svým úspěchem přiměla spoustu mladých kapel, aby se také věnovaly lidové hudbě. Nastal tedy jakýsi boom mnoha desítek mladých skupin, které se dnes folkloru věnují. Můžeme dokonce říct, že lidová hudba u nás proniká do všech žánrů. Máme kapely, které propojují folklor s rockem, s elektronickou hudbou, s ravem. Je to prostě široké spektrum žánrů, ve kterém si každý může najít takovou podobu folkloru, která mu vyhovuje. I proto si myslím, že je dnes estonská hudební scéna tak bohatá.