Daoirí Farrell: Písní musím posluchače dojmout

Rozhovor s irským zpěvákem Daoirím Farrellem

Původně jste byl elektrikářem. Proč jste se nakonec rozhodl živit hudbou?

Vždy jsem se zajímal o hudbu a chtěl jsem to prostě zkusit. A tak jsem si vzal rok volna a začal jsem studovat hudbu. Neměl jsem přímo v úmyslu být profesionálním hudebníkem, ale prostě mě muzika zajímala. A tak jsem ze zaměstnání šel zpět na univerzitu, čímž nakonec začala moje profesionální hudební dráha.    

Šel jste studovat přímo lidovou hudbu?

Ano, šel jsem studovat lidovou hudbu a konkrétně čtyřstrunné tenorové banjo. To mě vlastně zajímalo ze všeho nejvíc. Jenže když jsem se dostal k hudbě blíž, začal mě čím dál víc zajímat také zpěv, kterému jsem se předtím velmi dlouho nevěnoval. Pak jsem ještě narazil na buzuki a začal jsem se na ně také učit hrát. Po nějakém roce nebo dvou jsem se začal na buzuki doprovázet při zpěvu, a ještě jsem k tomu hrál na banjo.

Jak vybíráte písně na svá alba?

Rád vybírám takové písně, které vykreslují nějaký obraz, jestli mi rozumíte. Myslím například svým textem nebo tím, jak byly napsány. Na nejnovějším albu jsem měl to štěstí, že mi ve studiu pomohli vynikající muzikanti. Já jsem s přípravou alba nespěchal Vlastně proces nahrávání trval dva a půl roku. Vždy jsem natočil demonahrávku písně, dal jsem ji spoluhráčům, ti si nad ní sedli a vymysleli svoje vlastní aranžmá, a tím mě malinko nasměrovali. Potřebuji, aby každá z písní pro mne něco konkrétního znamenala. Neumím to slovy úplně vysvětlit, ale… Prostě musí tam být něco pro mne důležitého. Něco, čím pak dojmu posluchače. Nějaké emoce, něco navíc…   

Podle čeho jste nazval své nejnovější album?

Nové album se jmenuje The Wedding Above in Glencree, Svatba nahoře v Glencree, podle jedné z písní. Je to píseň o svatbě, která se konala na okraji Dublinu, v údolí Glencree v horách Wicklow. Glencree je nádherné místo, kam se lidé chodí procházet. Je to vyhlášené výletní místo, kam jezdí lidé z celé Evropy. V písni se zpívá o tom, že se tam před mnoha a mnoha lety konal velká svatba, která však měla šílený konec. Byla to opravdu velká slavnost, ale byl na ní zabit výběrčí daní. Nebudu prozrazovat konec, ale všichni byli vlastně šťastní, protože v Irsku nemá nikdo rád výběrčí daní. Začali tedy řešit, že byl zabit proto, že na svatbu přišel nepozvaný. Předtím totiž jednomu z místních mužů zabavil osly, a tím pádem na této svatbě neměl co dělat. Místo, aby jej pohřbili, jej tedy nechali ležet na matraci a dál celou noc tančili a až ráno se o tělo nějak postarali. Je to vlastně velmi zajímavá píseň a svým způsobem je to typická ukázka irské milostné písně. Proto jsem si ji také vybral jako titulní skladbu alba.    

+ jedna otázka na dudáka Marka Redmonda:

Marku, jak začala vaše spolupráce s Daoirím?

Potkali jsme se v dublinské čtvrti Smithfield v hospodě zvané The Cobblestone, což je jedna z opravdu slavných irských hudebních hospod. Jednou za měsíc se tam v zadním sále koná koncert zvaný Session s dudáky. Jednou v roce 2013 jsem tam hrál jako dudák a Daoirí tam byl jako zpěvák. Oba jsme se výborně bavili a také jsme zjistili, že se nám spolu dobře hraje. O pár dnů později mělo do Dublinu přijet americké rapové duo Macklemore & Ryan Lewis a my jsme byli požádání, abychom je doprovázeli. Opět jsme si společně užili spoustu legrace. V té době jsem žil v Dublinu a scházeli jsme se vždy v pondělí večer v baru zvaném Mother Reillys ve čtvrti Rathmines. Já jsem přímo v té čtvrti bydlel, a tak jsem tam chodil pravidelně a moc jsem to tam měl rád. Hráli jsme spolu tedy na těchto setkáních, sem tam na nějakém koncertě, až se z nás stali opravdoví přátelé a začali jsme společně cestovat po Evropě.