Camael (recenze CD)

"Hudební sdružení Camael vzniklo spojení dívčího vokálního tria Triny a kvinteta instrumentalistů pohybujících se v nejrůznějších hudebních žánrech, od vážné hudby po jazz. Všechny umělce spojuje nadšení a vášeň pro tradiční lidovou hudbu - především moravskou, slovenskou a romskou." Tak praví booklet. Debutové album souboru Camael nabízí především lidové písně z Moravy.

Že nejde o album všední a nudné, zjistíte už při pouhém pohledu na zadní stranu obalu. Nejdelší píseň (úvodní Fialka) má 8:50 min, zatímco nejkratší "skladba" trvá pouhých 18 sekund (Ach Bože z nebe). U krátkých "tracků" však nelze hovořit o skladbách ani o písních. Jedná se spíše o krátké fragmenty, které dohromady tvoří směs většinou žertovných popěvků na téma vztahu muže a ženy. Velmi podobnou sadu hrává Hradišťan pod názvem Ženáčské a já se při poslechu camaelovských verzí nemohu ubránit srovnání: Přece jen mám tyto písně natolik spojené s výbornou interpretací Jiřího Pavlici a jeho kapely, že mi každý jiný pokus připadá o něco slabší.

A to Camael vůbec nehraje špatně. Vždyť jej tvoří především muzikanti s klasickým vzděláním, kteří jsou mistry svých nástrojů. Houslisté Pavel Fischer a Martin Kaplan předvádějí úžasné věci především v rychlých tempech a zpěvačky Iveta Kováčová, Dagmar Podkonická a Jana Procházková také zpívají profesionálně, s jistotou a bez sebemenšího zaváhání. Jenže jedna věc je bezchybná intonace nebo hráčská virtuozita a věc druhá je vhodnost výrazu a důvěryhodnost aranží. Na rozdíl od některých kritiků mi aranže lidových písní à la Camael nepřijdou přímo necitlivé nebo příliš akademické. Přesto se v některých momentech kroucení hlavou nevyhnu. V rádobyhitových Komárech pitvořivost přesáhne laťku, kterou jsem jako posluchač schopný akceptovat. V Povídali že sem umřel si zpěváci nedůvěryhodně hrají na Moravu. A Ach Bože z nebe se mi líbí víc s přirozeným vokálem Lenky Dusilové než v klasičtějším pojetí Camaelu.

A co se mi naopak líbí? Vedle největšího hitu alba Štyry kosy nakuvane například alternativnější začátek Při Dunajku stála (jako by na albu hostovali Irena a Vojtěch Havlovi), práce s vícehlasy v Keď sa ten Janíček, jakoby romský zpěv v Měla žena muža nebo "ambientní" houslový doprovod v Lavečce.

A i když mi tedy v několika málo případech vokální aranže Camaelu nesednou, celkově se mi album sdružení Camael líbí. Jako pražská odpověď na moravskou hudeckou muziku je minimálně zajímavé, i když není k předlohám tak citlivé, jako například výborná deska Jiřího Plocka a Jitky Šuranské. Jen pořád nechápu, proč je ta sada "ženáčských" písní na albu rozkouskovaná do několika krátkých tracků.