Banda nella Nebia: Snažíme se být co nejpoctivější

Rozhovor s Franciszkem Szpilmanem, kapelníkem skupiny Banda nella Nebia

V souvislosti s vaší hudbou se používá termín „radikální etno“. Kde se tento styl vzal?

Myslím, že „radikální etno“, o kterém mluvíte, vůbec není nový koncept. Podle mne něco takového existuje tak dlouho, jako existuje samotná hudba. „Radikální etno“ je něco, co je tady kolem nás ve vzduchu, ale co se dá jen velmi těžko uchopit. A pokud to chcete zachytit, musíte vyvíjet velké úsilí. Já se o to snažím, a myslím, že občas jsem i úspěšný. Ale záleží hlavně na posluchačích, jestli to slyší a jestli se nám daří to s nimi sdílet. Já jsem od samého začátku, co se věnuji hudbě, věděl, že „radikální etno“ existuje. Jen bylo třeba je zachytit a pak je hrát. Žádný svůj počátek tedy tento pojem nemá.

Krátce po vzniku skupiny v roce 2015 jste získali grand prix v soutěži Nowa Tradycja. Jaký význam to pro vás mělo?

Bylo to dvojznačné. Na jednu stranu se vaše ego raduje, když někde zvítězíte. Máte pocit, že jste lepší než všichni ostatní. Na druhou stranu věřím tomu, že hudba není sport. V hudbě nemůže jeden hráč tvrdit, že je lepší než druhý. Možná bychom mohli říct, že jeden hraje poctivěji než druhý, ale to není disciplína, v níž by se dalo soutěžit. Jak byste to změřili? Mám z toho tedy opravdu dvojznačné pocity. Navíc jsme vlastně ani nemysleli na to, že bychom mohli vyhrát. Byl to náš úplně první koncert. Soustředili jsme se jen na to, jak hrát a jak neskončit uprostřed skladby. To jsme si dali jako úkol a ten jsme myslím splnili.

Proč myslíte, že jste se porotě tak líbili?

To je těžká otázka. Možná tuším, jak je možné, že jsme vyhráli, ale nevím to jistě. To bychom se museli zeptat porotců. Ale jak už jsem naznačil, snažíme se v naší hudbě být co nejpoctivější. A to je možná to hlavní. Ne technika hry, ale poctivost. A také to, že náladu, kterou na pódiu sdílíme, dokážeme předat publiku. To možná hrálo roli. Ale nevím. Musel byste se opravdu zeptat porotců.

Jste autorem skladeb, ale dáváte prostor k vyjádření i svým spoluhráčům?

Musím přiznat, že jsem tak trochu… No prostě máme v kapele monarchii a já jsem na jejím vrcholu. Takže jsou to mé skladby, mé nápady, avšak jednotliví muzikanti samozřejmě mohou ovlivnit to, co oni sami hrají. Každý z nich má svůj vlastní zvuk, své hráčské kvality. Posloucháme se navzájem a aranžmá vytváříme společně. Nápady tedy vycházejí ode mne, ale nakonec se na nich podílí celá kapela.

Máte na svém kontě zatím jedno CD. Jak moc je pro vás důležité mít fyzický nosič?

Fyzický nosič je stále důležitý. Máte něco v ruce, můžete se toho dotýkat. Ale není to náš hlavní cíl. Naše hudba se šíří různými cestami. Najdete nás například na internetové platformě Bandamp a i to je pro nás velmi důležité.