Alice in WonderBand: Struktura písně vzniká krok za krokem

Ana Vrbaški v pořadu vzpomíná na začátky dua: „Začali jsme jako klasická kapela. Já jsem hrála na klávesy a zpívala. Marko hrál na bicí, zpíval a hrál na didgeridoo. A zkoušeli jsme řadu dalších nástrojů. Byli jsme prostě zvědaví a zabralo nám hodně času, než jsme se dostali do stavu, v jakém jsme teď tady. Mezitím jsme hodně spolupracovali s divadlem a dělali jsme spoustu tanečních workshopů. Takže nám chvíli trvalo, než jsme zjistili, který je ten náš způsob vyjadřování. Ale to je samozřejmě součástí změny, tak jak se vyvíjíme i my jako živé lidské bytosti.“

Přechod ke konceptu body music probíhal podle Any takto: „Já jsem se začala věnovat aranžování pěveckých partů a Marko zase těch tělesně perkusních. Ze začátku jsme se hodně inspirovali u jiných muzikantů, kteří se tím zabývají, ale dnes už si troufám říci, že máme svůj vlastní styl. Je to hlavně tím, že děláme nepravidelné rytmy, které jsou pro Balkán typické.“

K tématu, jak vzniká nová úprava písně, říká Marko: „My nad tím vlastně moc nepřemýšlíme předtím, než začneme zkoušet novou skladbu. Prostě začneme a pak vidíme, kde je prostor na zpěv, kde na pohyb a podobně. Tak postupujeme krok za krokem a tím vlastně vzniká struktura každé skladby.“

Marko také vysvětluje, že vedle zpěvu a body percussion duo občas používá i další nástroje: „Jedním z nich je typ didgeridoo. Říkám typ, protože to není tak úplně to, které používají Aboridžinci, ale je to srbská verze, které se říká rikalo. Je to prostě taková trubka, do které se fouká a ona vydává zvuk.“ Ana pak dodává: „Druhým nástrojem, který používáme, je tamburína. Ale základem naší muziky jsou naše těla a zvuky, které vytváříme pomocí takzvaného body percussion.“

Jak moc je taková hudba náročná? Ana říká: „Je to otázka toho, jak lidé přemýšlí. Někteří mají pocit, že to vlastně žádné umění není, že to nevyžaduje žádnou dovednost. Podobně je to s tanečníky. Někdy vidíte někoho skvěle a lehce tančit a chcete to taky zkusit, protože to přece vypadá jednoduše. Pak, když to zkusíte, zjistíte, že to zase tak jednoduché není. Obzvlášť v podobných uměních, jako je to naše. Nebo v už zmíněném tanci, kdy vlastně člověk stojí absolutně sám za sebe a nemá se o co opřít. Tyto disciplíny vyžadují mistrovskou úroveň umění, aby je člověk mohl provozovat jak je třeba.“

Rozhovor s duem Alice in WonderBand vedl Jannis Moras. Pořad můžete zhlédnout také ve video verzi:

https://www.youtube.com/watch?v=FSAfuNGZgKM