ZVA 12-28 Band: Šibenicka frajerka (recenze)

Nové album zvolenské skupiny ZVA 12-28 Band je ztělesněním otázky, kde že leží hranice blues. Z dvanáctitaktové formy toho v jejích písních zůstalo velmi málo. Harmonikáře Borise Čiampora (nedávno bohužel zesnulého) už před několika lety nahradil hráč na méně bluesový nástroj, housle, Stanislav Fakan. I bluesovou posmutnělost aby ve skotačivých písních „zetvéáček“ jeden pohledal. Přesto si troufám tvrdit, že jedna z nejoriginálnějších slovenských skupin má k blues stále blízko. Nejde o tempa, o nástrojové obsazení, o formy a už vůbec ne o smutek (vždyť i formálně ortodoxní blues může být veselé). Jde o nepopsatelný bluesový pocit, který na mne z desky dýchá. A dýchal by, i kdyby obal nezdobila šibenice – ovšem šibenice „ozdobená“ tančící ženou. Vlastně mi současní ZVA připadají podobně (ne)bluesoví jako u nás Ladě, čímž nechci tvrdit, že by se tyto dvě kapely jedna druhé nápadně podobaly. Vlastně jediným spojujícím prvkem – kromě onoho abstraktního pocitu – je nenapodobitelný způsob zpěvu obou protagonistů, Michaela Kubesy a Nora Červenáka.

Písně na albu Šibenica frajerka zpravidla stojí na jednoduché rytmické figuře, na kterou se nabalují jednak tóny Červenákovy kytary, jednak melodické ozdoby houslí. Jednotlivé písně mají blíže tu ke swingu či modernějšímu jazzu, tu ke klasickému rokenrolu a jindy k funku. Přitom zpěvákovo frázování zvolenou rytmickou strukturu podtrhuje, nezávisle na sdělovaném textu. Červenák tím pádem často zpívá krátké slabiky dlouze („ľúbim ťááá“), aniž by to působilo nepřirozeně. Téměř by se dalo říct, že dikcí a „feelingem“ vypráví více než samotným textem.

Jenže to bychom jeho textům křivdili, protože svérázná poetika je součástí kapely stejně jako dikce nebo „vesele bluesové“ rytmy. Ty texty nejsou vrcholem poezie. Často se v nich vyskytují gramatické rýmy (Som dáky divný), témata jsou často jen mlhavě naznačena, ale i to k uvolněnému stylu ZVA patří. Příznačná je například sympatická a díky formální nedokonalosti („rým“ veril/dožil) až roztomile dokonalá pocta Václavu Havlovi Pocta náčelníkovi.

Vedle šibenice a „frajerky“ jsou na obalu alba zpodobněni také členové kapely u půllitrů (spíše s pivem než s kofolou). S hudbou, která je uvolněná a rozvolněná, to plně ladí. A ta šibenice? Ve stejnojmenné písni nejde o smrt, ale o lásku: „Lebo láska to je vec vám prenádherná / Hák zapichnutý do srdca.“ Není to skvělá bluesová poetika?

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2015
Žánr: blues/world music
Celkový čas: 51:15