Živé kvety: Nové poschodia (recenze CD)

Ze svého vztahu k Bratislavě se vyznávaly slovenské kapely už v době normalizace. Lojzo si k tomu kdysi vypůjčilo postavu legendárního Schöne Náciho, zatímco Tublatanka si v téže době „rande se svojím mestom“ (Dnes) a videoklipem s mostem SNP a hradem se čtyřmi věžemi naznačila, o které město jde. O téměř třicet let později vydala skupina Živé kvety EP Bratislava se dvěma podobami stejnojmenné skladby a s metaforami jako „Ty maloměstská opera od kadidla aj od peria, ty sklené oko dravca“. U dvojjediné písně však nezůstalo. Tak jako skladby Bratislava I a II byly vyznáním Bratislavě, respektive její obžalobou, najdeme obě tyto polohy na ploše celého nového alba Nové poschodia. A nejsou to pouze obě mezní polohy, ale spousta odstínů na pomezí. Mimochodem je zajímavé, že z pilotního singlu se na album nakonec dostala pouze Bratislava II s hostujícím Mariánem Vargou na varhany. Sám mám o něco raději melodičtější „jedničku“, která by se na Nových poschodiach také dobře vyjímala.

Autoři Lucia Piussi (zpěv) a Peter Bálik (kytary) na albu rozehrávají a do všech myslitelných detailů vykreslují téma života v současném městě. Zatímco úvodní folková skladba Na ľavom brehu Dunaja ještě nekonfliktně vypráví o kráse, o „plných prázdných náručích“, o západu slunce a o tom, že „nie je nič len ty a ja“, hned následující – už zmíněná Bratislava II – idylu krásného a přívětivého města rozboří slovy: „Ty macošská matka, čo sa nestará o svoje zatúlané štence.“ Bratislava však nemá jen zatoulaná štěňata. Má i své pankáče a pracháče, kterým je věnována třetí píseň (Bratislavskí pankáči), a má také jeřáby, bagry, beton a asfalt, o nichž se zpívá v Pre tento deň. Za klíčovou však považuji titulní píseň, na albu čtvrtou v pořadí, s existenciálním a trpce současným textem („Žijeme v časoch uličiek lásky, večne blúdiaci turisti a zbehovia zo zabehaných trás“), v němž však prosvítá naděje: „Na každom novom poschodí sa ktosi nový narodí. Po búrke v podpalubí uvidí nové hviezda na nebi.“ Na toto téma pak kapela  naváže v poslední písni, příznačně nazvané Nádej posledná.

Hudebně se Živé kvety v zásadě nevzdalují osvědčenému schématu ze svých minulých desek. Základem je rocková písnička – jako celek nepříliš tvrdá, ale s přiostřenými a lehce ušpiněnými kytarami. Bicí Agnes Lovecké jsou ve své ležérnosti až překvapivě energické a například v písni Pramene v púšti se skvěle doplňují s violoncellem hostujícího Petera Michoňka. Písně Živých kvetů jsou často epické, nepotřebují nutně rozlišovat sloky a refrény – a přesto si některé výrazné slogany (Pramene v púšti, To, čo nás spája) hned zapamatujete. Hlas Lucie Piussi je sice v první řadě nositelem významu, ale mix nahrávky (Erik „Losos“ Horák) nahrává i poslechu zpěvu jako nástroje – to když se jednotlivé slabiky noří do kytarových mlh jako do vod Dunaje. Sólový zpěv je i ve volnějších skladbách rytmizovaný, pluje společně s rytmem bicích, jako by obě ženy z kapely kráčely bok po boku a navzájem si jistily cestu. Důležitým aktérem, který zhutňuje celkový zvuk, není jen Bálikova kytara, ale také Jakub Kratochvíl s akustickým nebo elektrickým klavírem. Cosa nostra, jedna ze tří šestiminutových písní na albu, je postavena přímo na klavírních harmoniích.

Živé kvety si tentokrát na album pozvaly nezvyklé množství hostů. Vedle Mariána Vargy nebo violoncellisty Michoňka je třeba upozornit na legendárního bigbítového zpěváka (The Meditating Four) Jozefa Barinu v písni Od súmraku do úsvitu nebo na Pavla „Lyrika“ Remiáše, který rapuje v To, čo nás spája. Mimochodem právě díky jeho – možná improvizované? – hiphopové pasáži se na album dostalo i žhavé téma soužití s muslimy (a také s Romy), které podtrhuje refrén písně: „To, čo nás spája, je silnejšie a väčšie ako to, čo nás delí.“ Možná právě tato věta – ve spojení s už zmíněným tématem naděje – je hlavním poselstvím alba. Živé kvety vnímám už delší dobu jako angažovanou skupinu. Album Nové poschodia není vylíčením bratislavské idylky. Není ani dokumentem o boji člověka s městem. Je to sonda do pestrého života s mnoha otázkami a alespoň některými odpověďmi.

Vydavatel: Slnko Records
Rok vydání: 2016
Žánr: rock
Celkový čas: 48:11

www.zivekvety.sksk

Článek vznikl pro časopis UNI