Vrt: 13 dobrých vrtů skupiny Vrt

"Nahrávka vznikla díky finanční podpoře Nadace Open Society Fund Praha a Diecéznímu pastoračnímu fondu Hradec Králové. Výtěžek z prodeje je určen pro provoz Jakub klubu Přelouč," dočtete se na zadní stránce albového debutu folkové skupiny Vrt z východních Čech. Více o Jakub klubu pak stojí uvnitř bookletu: "Nízkoprahové centrum Jakub klub zahájilo činnost 8. 4. 2002 v prostorách Orlovny a jeho zřizovatelem je Charita Přelouč. Je určeno dětem ve věku 6-15 let. Jakub klub je zařízením, jehož cílem je pomoc dětem ze sociálně slabých a problémových rodin při utváření jejich životního stylu." Tolik citát.

Obvykle nezahajuji recenze opisováním motivů, proč a za jakých okolností dotyčná deska vyšla a které organizace ji sponzorovaly. V tomto případě však informaci o Jakub klubu vnímám jako zásadní. Skupina Vrt je totiž na Jakub klub personálně napojena - z dětí, které se zde scházejí, se totiž rekrutovaly obě zpěvačky souboru, Kamila Rácová a Sylvie Lelková. Vrt je tedy kapela dvou mladičkých sólistek a tří dospělých muzikantů, z nichž sólově zpívá kytarista Zdeněk Skalický. (Dalšími členy jsou kytarista Mirek Kumštýř a klávesistka Lucie Pavelková. Jako host hraje na albu basista Karel Rais, zároveň vydavatel alba.)

Z nahrávky je cítit obrovské nadšení, se kterým kapela (možná více parta kamarádů - napříč generacemi) k projektu přistupovala. Zpívající děvčata zpívají radostně, snaží se hledat výraz. Přes to všechno je jejich projev zatím dětsky nevyzrálý, neusazený. Zřeteleně je to slyšet ve skladbách, ve kterých zpívají společně se Zdeňkem Skalickým, jehož projev je možná méně energický, ale čistší, bez větších výslovnostních vad.

Na albu se střídají autorské skladby Zdeňka Skalického s převzatými písněmi. O něco lépe (i když ne bez výhrad) vychází původní materiál, po hudební stránce mě nejvíce nadchla skladba Vzhůru s pěknou basovou figurou a s proaranžovanými klávesami. Špatné nejsou ani závěrečné Fámy nebo úvodní Vrty s tematikou vrtání zubů a s možným symbolickým přesahem k obecnějším tématům. Naopak vyloženě slabá je píseň Ty jsi mi řekl s velmi podivně gradujícím textem. Celé čtyři minuty posloucháme, že kdosi hrdince písně řekl, že má ze všech nejlepší oči, vlasy, ústa, bricho, zuby, boky, šaty, kůži, mozek... To vše s výslovnostními nešvary ("uplně" "usta", nepříjemné sykavky).

Z převzatých písní mě pobavila netradiční úprava skladby Pavla Hladkého Rozdávejme lásku. Píseň, známá z křesťanských zpěvníků a zpívaná na setkáních křesťanské mládeže většinou v pomalém tempu, dostala díky skupině Vrt velmi svižnou podobu. Kapela se navíc během tří a půl minut vcelku úspěšně pokouší o soul nebo o spirituálový projev. Podobně nekonvenčně si Vrt pohrál s další zpěvníkovou melodií, Premýšlej, děkuj a služ, zde jako Přemýšlej, děkuj a buď muž (s fotbalovým odpískáním na začátku a nejrůznějším skandováním uprostřed písně).

Vedle už zmíněného nadšení tedy Vrtu nechybí humor, se kterým přistupují i k relativně známému materiálu. Rezervy jsou zatím především ve vokálech. V Proč jen ty? se nedaří vyzpívat ty správné výšky, slabší je i úprava Studny autora Martina Gřivy (skupina Martinova prázdná kapsa). Zdeněk Skalický má navíc jako autor občas problém s přízvuky (Co vidíme). Přes tyto rezervy (na kterých se ostatně dá pracovat, že?) vnímám vydání alba Vrtu jako záslužný čin. Zakoupením CD totiž přispíváte na dobrou věc. A ty písničky samy o sobě vůbec nejsou hloupé, i když se při poslechu neškolených dívčích hlasů možná občas pousmějete...