Spirituál kvintet: 1960—2010 (recenze 4CD)
Naše nejstarší folková skupina oslavila v loňském roce své 50. narozeniny mimo jiné vydáním reprezentativní kolekce 101 písní, natočených od 60. let po současnost. Kolekci sestavil a do čtyř chronologicko-tematických celků uspořádal Jiří Tichota. Podle časopisu FOLK šlo o nejlepší vydavatelský počin loňského roku.
Poté, co všechna zásadní předrevoluční alba Spirituál kvintetu vyšla v reedici, nadělil Supraphon fanouškům „jubilejní edici k padesáti letům činnosti“, jak zní oficiální podtitul čtyřalba 1960–2010 (Sto nejkrásnějších písní + 1). Písně vybral a do čtyř chronologicko-tematických celků sestavil zakladatel skupiny a českého folku vůbec Jiří Tichota. O tom, že vybíral dobře, svědčí mimo jiné skutečnost, že podle časopisu FOLK a jeho kritické rubriky Desky na burze se tento box stal nejlepším vydavatelským počinem roku 2010. Jediným ze šesti hodnotitelů, který čtyřalbu nedal plný počet 10 bodů, je autor těchto řádků. „Pouze“ devítku jsem udělil jednak proto, že mírně upřednostňuji nová díla před reedicemi, a jednak proto, že přes setrvale vysokou kvalitu repertoáru Spirituál kvintetu nelze říct, že by každá ze 101 zařazených písní byla stejně skvělá jako ty ostatní. S kolegy recenzenty však souhlasím v tom, že box Spirituál kvintetu patří k tomu nejhodnotnějšímu, co se na folkové scéně v roce 2010 urodilo.
První disk se jmenuje Zelený pláně a obsahuje skladby od 60. do poloviny 80. let (s jednou trvalkou přetočenou znovu v letech 90.). Bohužel se v dostatečně dobré kvalitě nedochovaly rané nahrávky Spirituál kvartetu (pro ty je třeba sáhnout po dříve vydané výběru rarit Archiv) a pouze skladba (Nobody’s Fault But Mine) reprezentuje pozapomenutou swingovou tvář skupiny a její spolupráci s Traditional Jazz Studiem. Jinak zde najdeme klasické zlidovělé spirituály typu Poutníka a dívky, skvělé baladické etudy, v nichž lze obdivovat třeba čistý zpěv Jarky Hadrabové-Kavkové (Zlatá klec), výborné dialogy basu Oldřicha Ortinského se spirituálovými sbory (Dál tou vodou) a další krásné melodie v čele s nesmrtelnými Zelenými pláněmi.
Časové období 1985—97, tedy včetně lámání režimu, zahrnuje druhé CD Pískající Cikán. Zde si připomeneme Spirituál kvintet coby interpreta obrozeneckých písní, ale také spolupráci s hostujícím Lubošem Malinou, díky němuž má píseň Už nechci se vdát blízko ke country. Ústřední část disku však představují spirituály – v anglických originálech (When The Stars Begin To Fall) i s geniálními a přitom vtipnými českými texty (Dvě báby) a to včetně písní, které možná nepatří k největším hitům, ale které by na žádném best of neměly chybět (Velký vůz).
Písně z nejnovějšího období (90. léta a počátek třetího tisíciletí) přináší třetí disk s názvem Vláček. Zde najdeme skladby obecně ne příliš známé, ale většinou opět velmi silné. Sledujeme zde pozdní období stále skvělého Karla Zicha (Vláček, Co prej bude mojí duší) i novější sestavu s výrazným zpěvem Jiřího Cerhy (dramatický až muzikálově zpracovaný spirituál Hříšnej svět). Za samostatnou pozornost stojí písně se sólovým hlasem (dnes už bývalé členky) Ireny Budweiserové, z jejíhož suverénního zpěvu je patrná zkušenost z muzikálů a sólové dráhy (Nezaprodám duši svou). Textařská úroveň rozhodně neklesá – ocenit lze hity plné biblických reálií (Jozue) i vtipné převody až parodie (Stará kráva na melodii tradicionálu Kisses Sweeter Than Wine). A novou kvalitu do kapely, která do té doby především upravovala tradicionály a převzaté písně, přinesl Jiří Cerha jako skladatel (Křídla holubic, Zem, kde stále svítá).
Zajímavou tematickou směs toho, co se na první tři disky nevešlo, obsahuje čtvrté CD. Jsou to jednak písně renesanční (včetně několika košilatých) a vedle nich skladby vánoční, většinou duchovně zaměřené. I tento kontrast vypovídá o šíři repertoáru skupiny i o schopnosti jejích členů podat přesvědčivě témata světská i vznešená. Najdeme zde písně, které dávno zlidověly a dalšího komentáře nepotřebují (Bimbam), vánoční spirituály v angličtině (Mary Had A Little Baby, What Month Was Jesus Born In), vánoční písně renesanční (Panáček spí) i barokní (Svatební prstýnek) i písně, které bychom možná na výběru toho nejlepšího od Spirituál kvintetu nehledali, ale které tam patří proto, že předstihly dobu (Dowlandovu Now, O Now I Needs Must Part například Spirituál kvintet zpracoval – pod názvem Dávno, dávno –11 let před Lewitovou a Mertou). Tou největší klasikou z poslední desky pak zůstávají především písně z prvního alba kapely (Trh ve Scarborough, Růžička, Svatební košile), případně Válka růží se skvělým zpěvem Františka Nedvěda.
Ani 101 písní nemůže posloužit jako skutečně kompletní přehled o tvorbě naší nejstarší folkové skupiny. Výběr Jiřího Tichoty je však reprezentativní – především proto, že s výjimkou nejstaršího období nepreferuje žádnou konkrétní sestavu a žádné konkrétní album, ale že repertoár a jednotlivé sestavy skupiny zachycuje plasticky a v dostatečné šíři.
Rok vydání: 2010
Vydavatel: Supraphon
Žánr: písně
Celkový čas: 78:02 + 77:14 + 75:38 + 78:05