Pranic: Vypněte mobily (recenze CD)

Turnovskou skupinu Pranic sleduji už více než deset let. Když na konci roku 2016 přijela hrát živě k nám do rádia, tvořili ji vedle kapelníka Ondřeje Halamy manželé Tomášovi – František (kytary, perkuse) a Alena (akordeon, flétna) – a baskytarista Jan Dékány. Debutové album Jaký je náš svět (2008) kapela natáčela s dalším členem, flétnistou Míťou Meierem. Ten jediný z tehdejší sestavy zůstal po boku evangelického faráře Halamy dodnes. Od roku 2014 je členem Pranic kontrabasista Petr Babec (u nás ve studiu hrál před deseti lety na baskytaru jako člen dua Hořký kafe) a od roku 2017, což aktuální album ještě nezachytilo, sestavu rozšířil akordeonista Oto Havle. Protože akordeon k písním Ondřeje Halamy po celou dobu neodmyslitelně patří, slyšíme tento nástroj i na novém albu – hraje na něj jako host Ondřej Zlevor. Dalšími hosty jsou Lukáš Václavík (elektrická kytara) a Pavel Faltus (bicí, perkuse), známý už z prvního alba.

Pranic hraje melodický „starosvětský“ folk až – na rozdíl od prvního alba zde nemám problém toto slovo použít – folkrock. Posunem je častější zapojení saxofonu vedle flétny (Míťa Meier), škoda je naopak absence ženského hlasu, který příjemně kořenil předchozí nahrávky skupiny. Současný Pranic je čistě mužská skupina, což se zčásti projevu i v textech, více než dříve nasměrovaných k ženám („Tak už nám klidně odestel, má lásko“ – A ty jsi spala; „Pak jsem tě políbil“ – Julie; „Máš duši bílou, děvčátko, jak křídla andělů“ – Děvčátko).

V žádném případě však nelze redukovat aktuální tvorbu Ondřeje Halamy na milostná témata. Naopak, stále převažují filosofující až duchovní písně, přičemž jasný odkaz ke křesťanství je možná ještě zřetelnější než v začátcích skupiny. Farář Halama však neskládá křesťanské „agitky“ (nejblíže má k tomuto žánru poněkud schematická titulní píseň Vypněte mobily). Ptá se z pozice člověka, který hledá a klade otázky („Řekni mi, řekni, co mě čeká, až přejdu na druhý břeh“) a Boha hledá na pozadí hrůz a neštěstí tohoto světa („I když strach mě mrazí a poutá v nedověře“ – Břímě). V písni Boží mlýny staví Kristovu oběť vedle „lágrů, plynu a bomb“, vedle dětí zabitých dřív, než se narodily, a těch, kteří umírají opuštění. V závěrečné Novoroční pak děkuje tomu, který „odpouští, co bylo dnes i předtím“ za to, „že ústa prosit smějí“. 

Směs písní, které bychom mohli zjednodušeně nazvat „romance, modlitby i protestsongy“ balí skupina Pranic do relativně pestrého (samozřejmě v rámci žánru) hudebního obalu. Rozverná, do zimní scenérie zasazená, Julie (hned si člověk vzpomene na Redlovu – také mikulášskou – Hrála mi Julii), připomene Nohavicova Ježíška, následující Boží mlýny se ve své pochmurné blíží Darmodějovi. V jiných momentech kombinace výrazných melodií, závažných poetických textů a tónů flétny vzdáleně evokuje Folk Team (Klaunova píseň, Druhý břeh), dobře se poslouchá i „starozákonní blues“ Abraham.

Pranic na svém novém albu nabízí tradiční podobu folku. Mohlo vzniknout před patnácti lety, kdy bicí a akordeon patřily k povinné výbavě progresivních folkových skupin. O době jeho vydání (2017) víc prozradí texty – od titulních mobilů po zmínku o válce na Ukrajině v písni Břímě. Tyto detaily naznačují, že písničkáři mají i dnes o čem zpívat. Právě v textech – nejen v tématech, ale i v úhlech pohledu – je síla písní pečlivě vyslovujícího kazatele Halamy. Hudba, jakkoli pestrá, hraje doprovodnou roli a umocňuje celkový dojem.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2017
Žánr: folk
Celkový čas: 37:06