Pranic: Jaký je náš svět (recenze CD)
Pranic je folková skupina ze severočeského Turnova v čele s evangelickým farářem Ondřejem Halamou. Přečtěte si naši recenzi jejího debutového alba, které můžete znát z našeho vysílání. A pokud Pranic znáte, připojte svůj komentář.
Před třemi lety jsem recenzoval demonahrávku turnovské folkové skupiny Pranic v čele s evangelickým farářem Ondřejem Halamou. V závěru článku jsem vyjádřil přání: „Nyní je hudba Pranic sice příjemná, ale při delším soustředěném poslechu poněkud nevýrazná. Na ploše 25 minut to nevadí, ale před natáčením plnohodnotného alba by bylo dobré si se zvukem a aranžemi ještě trochu pohrát.“ Debutové album skupině vyšlo v roce 2008, já je teď s odstupem znovu poslouchám a přemýšlím, zda bych psal opět o „příjemné, ale poněkud nevýrazné hudbě“. Zřejmě ne. Kapele se povedlo natočit přesvědčivou nahrávku, která sice nevybočuje z folkového středního proudu, avšak rozhodně nenudí.
Změnou oproti zmíněné demonahrávce není jen lepší zvuk, ale především posílení sestavy. K původní čtveřici (Ondřej Halama a František Tomáš – kytary, Alena Tomášová – akordeon, Jan Dékany – baskytara) se připojil flétnista Míťa Meier, díky němuž kapela může akordeonové party plnohodnotně vyvažovat dalším melodickým nástrojem, a tím pádem víc propracovat aranže. Jako host na albu dále hraje Pavel Faltus na perkuse. Po zapojení rytmiky jsem před třemi lety volal, proto jeho účast vítám, ačkoli je většinou umírněná a akustického folku Pranic rozhodně nedělá folkrock.
Pokud jde o dramaturgii alba, překvapilo mě, že na ně kapela nezařadila jeden ze svých největších hitů, Kometu. Jinak však nic zásadního nechybí: Nezazpívám (píseň věnovaná Zuzaně Navarové), Z října na listopad, V maličké kavárně, Jednou (zhudebněný Václav Hrabě)… To všechno jsou písně na neprofesionální folkové scéně silně nadprůměrné, a to především díky Halamovým textům. Pokud jsem v souvislosti s jeho tvorbou kdysi psal o křesťanských nebo spíše filosofických tématech, na albu Jaký je náš svět výrazně převyšuje druhá zmíněná složka. Úvodní píseň Pranic je sice inspirovaná začátkem Starého zákona a v Jaký je náš svět se zpívá o Bohu a o modlitbě, nicméně celkově explicitně křesťanských témat spíše ubylo. Vedle Hrabětovy básně je zpestřením také autorský příspěvek Aleny Tomášové Já sama vstávám. Mimochodem zatímco Alenin civilní zpěv si oblíbíte na první poslech, do Ondřejova až příliš zaměnitelného projevu se možná budete zaposlouchávat déle, ale i jemu budete po chvíli věřit, všechno, co zazpívá.
Melodie Pranic občas někoho nebo něco připomenou, ale není to na škodu. Skladby jsou totiž seřazeny tak dobře, že při poslechu ani chvíli nemáte pocit zbytečnosti nebo nudy. Mám-li vybrat několik různorodých okamžiků, doporučím zmíněnou V maličké kavárně, jakoby inspirovanou „plzeňskou školou“ (Navzájem, Znouzectnost), dále blues Nad Prahou nebo Ještě chvíli, což je pro změnu šanson – jen se nemohu rozhodnout, zda nohavicovský, nebo přímo okudžavovský.
Pranic sice není alternativní kapela, nicméně není ani tak folkově konzervativní, jak se může zdát na první poslech. Nejen souzvuk akordeonu a flétny zní místy docela progresivně. I umírněné hrátky s elektrickou kytarou (Nad Prahou) ukazují možnou cestu: jednou nohou věrni tradici, druhou mírný úkrok stranou. A funguje to.
Pranic natočil album vkusné, dobře sestavené, příjemně zaranžované. Drobné výtky bych samozřejmě měl: občas ujede přízvuk, ženské vokály v Ještě chvíli mi přijdou zbytečné a melodie jsou někdy až příliš předvídatelné. Důležitější však je, že Pranic dokázal i na ploše 45 minut, že má co nabídnout. A to nedávno připravil pro své posluchače nový maxisingl s vánočními písněmi!
Rok vydání: 2008
Vydavatel: Ing. Václav Brožek – Organon Turnov
Žánr: folk
Celkový čas: 44:40