Peter Janků: Kalendár nádeje (recenze CD)

Nové album Kalendár nádeje zastihlo slovenského písničkáře Petera Janků na důležité křižovatce. Někdejší skladatel protestsongů a neoficiální mluvčí slovenské písničkářské scény se tentokrát prezentuje jako autor, který zpívá o Bohu a pro Boha. Nejde o zvrat úplně nečekaný, vždyť už na minulém albu Tak nech je… byla řeč o tom, že „když máme uvěřit, pak nejprve Bohu“. O novince Janků v rozhovoru pro Katolický týdeník říká: „Je to mé svědectví o tom, kam jsem se posunul od minulého alba. Píseň s názvem Keď je například o tom, že v čase, kdy nevím, co nebo koho hledat, přijde Bůh a podá mi pomocnou ruku. A tak jako liturgický rok začíná adventem a Vánocemi, je na začátku mého alba píseň Vianočná. O Vánocích 2014 se totiž v mém životě začaly dít změny, které mě přivedly k tomu, že dnes žiju jinak než dříve.“

Kalendár nádeje je tedy koncepční album, jehož základní téma lze shrnout začátkem první a koncem poslední písně: „Chcel som dnes spievať o Vianociach… […] …Premýšľam o sebe a najmä o Bohu a píšem kelendár nádeje.“ Jakkoli je netypické a možná i trochu odvážné zahájit nevánoční album vánoční písní, zde má Vianočná své opodstatnění. Symbolizuje nejen začátek Peterova nového života a spolu s ním začátkem liturgického roku a dějin spásy. Vánoční téma je i odrazovým můstkem, skrze nějž se nejeden hudebník dostává k duchovním tématům. I ten, kdo by jinak do úst jméno Ježíšovo nezval, nahraje za svou kariéru nějakou tu „nevinnou“ koledu. Jenže „koleda“ Petera Janků tak úplně nevinná není. Je plná úvah (mimo jiné nad slavnou písní Leonarda Cohena, která pojednává o králi Davidovi), je plná rozporů mezi hypermarketem a soutěžemi na straně jedné a tichem a pokorou na straně druhé. A je plná naděje, že „celý náš život nebude podobný paródii“.

Zatímco ve Vianočné používá Janků obecně známé symboly, k niterné víře se dostává postupně přes výzvu „kamoša Dana“ – „Zjednodušme svet“. Ve světě, ve kterém můžeme dát sbohem všemu, co nás tíží, pak logicky zbývá více času pro Boha: „Akosi častejšie hľadím na oblohu / Toľko krásy sa na nej deje.“ Kalendár nádeje však není album jednoho tématu. Ani na své cestě k hledání nového obsahu písničkář neváhá občas tnout do živého a nabídnout společenské téma par excellence. V písni Večný disident se například naprosto organicky dostane od odkazu Václava Havla, Hrabala a Magora k lidem, kteří to, co kydají na druhé, okamžitě „zavesí na Facebook“.

Hudební styl Petera Janků je zpěvný, jednoduchý, snadno zapamatovatelný, poplatný obsahu. Má daleko k jakýmkoli experimentům, ale také k jednotvárnosti a folkové primitivnosti. Autor na něm účelně využívá prvky rapu (Buď alebo) i blues (Žralok), vedle kytary se doprovází na klavír (Modrá bodka), dokáže se rozeznít východní melodikou (Večný disident), veršuje v pravidelných rýmech, čímž se přibližuje Karlu Krylovi, avšak na rozdíl od něj používá poměrně velké množství asonancí namísto „dokonalých“ rýmů (Kalendár nádeje). Občas se dopustí podivného skloňování („refrén z Haleluje“ – o Cohenově písni), někdy po vzoru lidových písní nepřirozeně natahuje slabiky (Vianočná), ale v rámci celku nic z toho nepůsobí rušivě.

Kalendár nádeje je dokumentem o proměně tvůrce, který se rozhodl svůj talent využívat k novému cíli. K tomu, aby upozornil na to, že „ako tulák opustený prišiel k nám Ježiš“. Přitom neopouští obecnější témata („ľudstvo je memento vpísané do dejín vojen“) ani reflexi světa kolem sebe. Jinými slovy, stále zůstává autorem protestsongů, třebaže je posouvá do jiné roviny. A právě proto, že se mu povedlo propojit několik témat a přístupů do jednoho celku, bude zajímavé sledovat, jak Peter Janků pojme své příští album.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2016
Žánr: folkrock
Celkový čas: 43:00

www.peterjanku.sk