Něžná noc: Tak se věci mají (recenze CD)
Něžná noc je společná kapela skladatele, hudebníka a zpěváka Jana Sahary Hedla a zpěvačky Blanky Šrůmové. Dva roky po svém prvním albu Neměj strach vydali novinku Tak se věci mají. Přečtěte si naši recenzi.
Neměj strach (2016), první album Něžné noci, společné kapely Jana Sahary Hedla a Blanky Šrůmové, tedy bývalých členů skupin Precedens, resp. Tichá dohoda, vzbudilo oprávněně ohlas odborné veřejnosti. Bylo nominováno na Anděla a časopis Rock & pop je ocenil jako českou desku roku. Druhá deska Tak se věci mají zdánlivě tak úspěšná není. To ale neznamená, že by byla horší. Pouze se z příjemného překvapení pomalu stává jistota. Něžná noc navazuje po dvou letech na starší album podobně, jako jím předtím Sahara navázal na svou starší sólovou tvorbu. Zdaleka však nejde o čeření stejných vod. Oba protagonisté našli ve vzájemné „noční něžnosti“ nové vyjadřovací prostředky a svůj společný projekt lehce, ale slyšitelně posunuli.
Posun je v šíři hudebního záběru. Nové album, třebaže stále věrné saharovskému melodickému poprocku, nabízí výlety ke country (titulní Tak se věci mají) i k tvrdšímu rokenrolu (Dějiny chlastu). Velmi zjednodušeně řečeno – zatímco na předchozí desce převažoval „POProck“, tentokrát bych hovořil o „popROCKu“, tedy o hudbě o něco málo rockovější. Vedle zmíněného názvuku country je výjimkou závěrečná šestiminutová autorská balada z dílny Blanky Šrůmové Už mě nechytej!, v níž zpěvačka jako v jediné zpívá sama sólo. Jinak je i tentokrát hlavním vypravěčem Hedl, zatímco Šrůmová ve většině odpovídá na jeho myšlenky a rozvíjí je.
V některých textech jasně rozeznáme Saharovu poetiku, která prosvětlí a zatraktivní zdánlivě banální děj („Co se to s náma, lásko, moje stalo“ ve výborném podzimním Jasném dni; „Neboj se, není proč se bát, ty nejsi mrtvej, byl to omyl“ v Zasáhnul mě blesk). Hedl umí shrnout příběh svého hrdiny do několika málo slov („Já už tu nebydlím – plynoměr pryč a kytky za oknem…“), jako textař působí důvěryhodně i v krátkých verších se sdruženým rýmem, které by jinak vyznívaly primitivně („Jsme blíž a blíž / ty děláš, že spíš / Nevím, co kdo rád, / Nevím, co ti dát“). Škoda pak těch momentů, které při vší úctě k autorově tvorbě působí lehce odbytě („Labyrintem lidi jdou – nikdo neví, kde už jsou“). I takovou píseň (Labyrint) však nakonec zachrání příjemná hudební složka a „vokální aranže“, dá-li se tak střídání dvou výrazných sólových hlasů nazvat.
V jedné recenzi jsem četl, že oproti prvnímu albu Něžné noci dostávají na Tak se věci mají větší prostor elektrické kytary a bicí. Já vnímám hlavní posun ve využití a zvýraznění baskytary. Například písně Věčnej hřích a Jasnej den na výrazné basové lince přímo stojí a právě její propojení s oběma sólovými hlasy hudbu Něžné noci naprosto nenápadně posouvá od kvalitního popu k rocku.
Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2018
Žánr: poprock
Celkový čas: 40:00