Načeva/Pavlíček/Pavel Bořkovec Quartet: Na svahu (recenze CD)

Říká se, že kvalita metalové skupiny se poznám mimo jiné podle toho, zda se její písně dají zahrát akusticky, aniž by se vytratila jejích síla. Zpěvačka Monika Načeva má k metalu daleko, ale její vyvíjející se hudební jazyk od rocku přes triphop a nejrůznější setkávání s elektronikou až po alternativní blues na Milostných slabikách s Justinem Lavashem jen zřídkakdy používal akustické nástroje jako základ. Nové album Na svahu je svým způsobem bilancí dlouholeté spolupráce s kytaristou Michalem Pavlíčkem a současně důkazem, že akusticky to i v případě Moničiných sugestivních písní jde výborně.

Deset písní, dobře známých ze starších řadových alb Možnosti tu sou (1994), Nebe je rudé (1996), Mami (2007) nebo z kompilace Michala Pavlíčka Srdeční záležitosti (2010), se dočkalo poměrně radikálních úprav. Namísto elektronického doprovodu a/nebo elektrické kytary v nových verzích zpěvačku doprovází kytara akustická (Michal Pavlíček) a smyčcové kvarteto (Pavel Bořkovec Quartet – Alexey Aslamas, Ondřej Hás, Matěj Kroupa a Štěpán Drtina). Ubylo tím pádem zvukových efektů, písně jsou ohlodané na kost, i zpěvaččin hlas se zpřehlednil a zprůzračněl. A ono to kupodivu funguje.

Monika Načeva od počátku své sólové dráhy dává přednost textům ve volných verších, textům ze své podstaty nemelodickým. Album Na svahu obsahuje výhradně písně na slova Jáchyma Topola, které mají vnitřní sílu a dynamiku, ale zpívat je není snadné. Zatímco na elektrických a elektronických deskách na sebe strhávají pozornost právě různé efekty, na akustické nahrávce musí být pěvecký výkon sám o sobě důvěryhodný. A je úžasné, jak se zpěvačce daří například z úvodní Nebe je rudý vykouzlit melodický hit, který seshora podporují housle a v basech táhlé tóny cella.

Zavři, píseň z Pavlíčkových Srdcových záležitosti, zaujme souhrou smyčců a akustické kytary. Pavlíčkova baladická hra v Jako kočka pak zdobí píseň, v níž se zpěvačka dostává k jednomu ze svých interpretačních vrcholů. A opět je třeba zopakovat, že z Topolova poetického, ale nehudebního textu dokázala vykřesat silnou a podmanivou melodii. Odbočením od podmanivě melancholické nálady je takřka swingová úprava svižnější písně U Anděla, na kterou navazuje jeden z největších Moničiných hitů vůbec. Sám jsem píseň Udržuj svou ledničku plnou v 90. letech tak nějak „prošvihl“ (měl jsem Načevu spojenou spíše s hravým Zeleným drakem z téhož alba), nicméně jednotlivé obraty Topolova textu („Jsem sekáček svejch rodin“) i celkový příběh po dvou desítkách let ani trochu nezestárly. A věty jako „Se sousedy nekomunikuju, kontempluju“ vyznívají ve spojení s violoncellem a akustickou kytarou velmi silně.

K tomu nejlepšímu pak patří i trojice písní z novějšího alba Mami – Obrovský slunce se silným vnitřním napětím, baladická Mami s nenápadnou rytmickou figurou akustické kytary a závěrečná Na svahu, esence celého alba, asi nejkrásnější důkaz toho, jak původně na efektech postavené písně v syrových akustických úpravách fungují.

Album Na svahu sice nepřineslo ani jednu novou píseň, ale přesto má smysl. Už na začátku 90. let začali různí interpreti ve světě i u nás vydávat unplugged verze svých písní. U Načevy však cítím něco víc. Tady nejde jen o prosté přehrání písní s akustickými nástroji. Tady jde o velmi úspěšný pokus vytvořit písním novou dynamiku a propojit skladby z různého období jednotným zvukem tak, aby album jako celek znělo důvěryhodně a podmanivě.

Vydavatel: Warner Music Czech Republic
Rok vydání: 2016
Žánr: alternativa
Celkový čas: 48:26

www.naceva.eu