Marsyas: Jubilejní edice (recenze alba)

Rozmach od jemného akustického folku přes folkrock nejvyšší kvality až po relativně hlučný rockový nářez a to vše v kombinaci s klenutými vokály a s proaranžovanými trojhlasy. To byla skupina Marsyas v dobách své největší slávy. A i když spousta nahrávek z konce 70. let dnes působí úsměvně a archaicky, první album Marsyas z roku 1978 stále stojí za poslech. Není tedy divu, že je Supraphon připomněl Jubilejní edicí po 30 letech: K původní desce (se dvěma bonusovými skladbami) vydavatel připojil zajímavou raritu – akustickou demonahrávku z roku 1977, natočenou „v jídelním koutě Oskara Petra“, kterou „na pás zaznamenali a smíchali Vladimír Merta, Karel Šafránek a Marsyas“. Booklet dále praví: „Pás nalezen ve sklepě Zuzany Michnové v roce 2006.“

Marsyas tvořili v době nahrávání prvního alba Oskar Petr, Zuzana Michnová a Petr Kalandra, tedy dva kytaristé a zpěváci a jedna zpěvačka (přičemž každý z nich hrál ještě na další nástroje – buď rytmické nebo – v Kalandrově případě – na harmoniku). Do studia však trio přizvalo doslova armádu hostů, díky níž vzniklo bohatě aranžované folkrockové album s přesahy k elektrifikovanému blues nebo ryzímu rokenrolu. Základ doprovodné sestavy tvoří studiová skupina Labyrint Pavla Fořta, v níž najdeme základ pozdějšího Pražského výběru (mj. Michael Kocáb na fender piano, klavír a varhany nebo Ondřej Soukup na baskytaru). Z dalších hostů stojí za zmínku například Jan Hrubý (housle), Emil Viklický (syntezátor) nebo Jiří Tomek (rytmické nástroje). S takovou sestavou si kapela mohla dovolit nejen nadchnout svými sezpívanými vokály, ale třeba také zaujmout předehrami (Lilin tanec), tehdy moderními (a dnes už bohužel poněkud zastaralými) klávesovými exhibicemi (Den s tebou) nebo písní vystavěnou podobně komplikovaně jako Bohemian Rhapsody od Queen (ano, mám samozřejmě na mysli vynikajícího Zmrzlináře).

Pěvecky stáli raní Marsyas na kombinaci civilních (většinou mužských) sól, expresivního zpěvu Zuzany Michnové a odzbrojujících trojhlasů. K přednostem skupiny patřila práce s dynamikou a s gradací i v rámci krátké písně (Bělásek ztracený v dálkách má pod tři minuty – a jak budete při poslechu žasnout, kolika změnami skladba projde). Marsyas si výborně poradili s krásnou Dylanovou melodií (Barvám; mimochodem autor originálu tam dobře nikdy nezpíval) a i když v některých písních ruší nadbytečná citoslovce (Dopisy), obsah zpravidla nezaostává za formou. Mimochodem autorsky se na tomto album nejvíce projevil Oskar Petr, zatímco Michnová s Kalandrou jsou zastoupeni každý jen jednou písní.

Bonusový akustický disk s týmiž skladbami není jen něčím navíc. Ukazuje, jak by Marsyas zněli bez doprovodné artrockové kapely. Zde člověka mnohem častěji napadají srovnání s americkými folkovými kapelami, ať už jsou to Peter, Paul & Mary nebo třeba Simon & Garfunkel (Dívka z plakátu, Hrnek). Vokální aranže zde vystupují ještě víc do popředí (Bělásek ztracený v dálkách) a i když je ozvláštnění flétnou Vladimíra Merty ve Zmrzlináři zajímavé, skoro byste si řekli, že by si trio hravě poradilo i bez tohoto hostování.

Dvojalbum tedy má smysl nejen jako reedice, ale i jako cenné odhalení dosud nevydaných nahrávek, které obstojí jako alternativní verze známých písní. Booklet alba obsahuje nejen vše podstatné o písních, jejich nahrávání a nástrojovém obsazení, ale také cenné (i když stručné) vzpomínky obou dosud žijících členů skupiny. Za takto neodbytou reedici je Supraphonu třeba zatleskat. Těm, kdo Marsyas dosud neměli naposlouchané, představuje jejich zásadní album, a těm ostatním nabízí dost nové muziky.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Supraphon
Žánr: folkrock/folk
Celkový čas: 49:19 + 44:42