Marie Rottrová: Stopy (recenze CD)

Marie Rottrová vždy představovala vkusnější stránku českého popu – podobně jako třeba Pavel Bobek nebo Waldemar Matuška. Po několik dekád se s grácií pohybovala na pomezí středního proudu, soulu, šansonu a umírněného bigbítu a ani její kontakty s druhdy módním stylem disco nedopadaly katastrofálně. A i když by mohla těžit ze své někdejší slávy a vydávat jeden výběr hitů za druhým (a kompilace jí skutečně průběžně vycházejí), Rottrová naštěstí nerezignuje na nový repertoár a poměrně pravidelně natáčí novinkové desky. Už za to si zaslouží pochvalu, i když její nejnovější CD, natočené osm let po předchozí studiové nahrávce Podívej, trvá jen něco přes 35 minut.

U žen se věk neprozrazuje, nicméně zde musím bontonu navzdory připomenout, že Marie Rottrová je ročník 1941. Příští rok tedy bude slavit významné kulatiny a člověk musí při poslechu alba uznale podotknout, že na svůj věk ta dáma má hlas! Je stále přesvědčivá, důvěryhodná a v usměvavých polohách jakoby mladistvá. Jenže zatímco hlas jí věřím, fotografie na obalu alba včetně detailních záběrů na vyretušovanou tvář klamou až hrůza. A tak fanoušek, který při poslechu tleská, se musí při listování bookletem nevěřícně chytat za hlavu a ptát se: Copak to tak dobrá zpěvačka má zapotřebí? Musí se stylizovat do role „dokonalé“ hvězdičky? Copak by jejímu věku a její zralosti neslušely vrásky?

Umělá hmota vyretušovaných fotografií zaseje do posluchačova nitra špetku pochybnosti. Nepotřísnila popová faleš i samotný obsah CD? Skutečně Marie Rottrová i na novém albu nabízí vkusný střední proud? Nebo sklouzává kamsi k popu podprůměrných hvězdiček, které nemohou převést nic než své dokonale nalíčené tváře? Tyto obavy se naštěstí nenaplní úplně, avšak ve srovnání s předchozím albem Podívej jsou Stopy kvalitativním sestupem. Zatímco na CD z roku 2001 totiž Rottrovou doprovázela živá kapela složená z výborných folkových a jazzových muzikantů (Vít Sázavsk, Zdeněk Vřešťál, Zdeněk Zdeněk a další), tentokrát většinu skladeb obstarávají pouze tři muži – Daniel Hádl a David Solař produkují umělé zvuky na klávesy a počítače a na živou muziku zůstal pouze kytarista Peter Bider. Výborný, ale sám. Účast dalších hudebníků z masa a kostí (bubeník Josef Poborský, saxofonista Vladimír Secký, smyčcový orchestr) se omezuje pouze na jednotlivé skladby. Oproti minulé šansonové desce zde tedy převažuje popová umělotina.

Písně na albu naštěstí většinou spadají do kategorie vkusného popu, i když jejich kvalita kolísá. K tomu lepšímu patří jedna z posledních skladeb Zuzany Navarové Žaluzie (po textové stránce ne úplně dokonalá, nicméně dobře zaranžovaná a vkusně zpracovaná píseň), píseň Pavly Milcové a Petra Bindera Medonosná nebo úvodní Náměsíčná laň od Pavlíny Jíšové s textem Petra Hubacze. Vlastně platí, že nejlepší písně pro Marii Rottrovou píšou autoři z folkového okruhu. Naopak Nebyla to láska od Daniela Hádla je naprosto tuctový discopop se slabým textem Hany Sorrosové („Nebyla to láska, jen sport / Kdo v cílové pásce má dort“). Mimochodem textařka Sorrosová se i dalšími texty (Rosalie a Velká cesta rájem, ve které jeden zajímavý obrat nezachrání bezobsažnost ostatních slok) pasuje na jeden z nejslabších článků alba. Zajímavý je naopak skutečně „filmový“ text písně Film od Zdeňka Vřešťála (na převzatou melodii). I zde však je nutné podotknout, že podobnou klipovitost zvládá o řád lépe Jarda Svoboda z Trabandu (písně Ve stejném okamžiku nebo Krajina v obrazech). Sestavu doplňují nové verze dvou starších písní s texty Jaromíra Nohavici, z nichž po aranžérské stránce je zajímavější Stín v záclonách s vnitřním vývojem od šansonové k dynamičtější poloze.

Navzdory všem uvedeným výhradám zůstává Marie Rottrová paní Zpěvačkou, díky níž je český pop snesitelnější. Je jen škoda, že rezignovala na přibližování k folkové či šansonové poloze z minulého alba a že své nové CD nesvěřila do rukou producentovi, který by z jejího hlasu vykřesal víc než sice vkusný, ale přece jen příliš obyčejný pop.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Universal
Žánr: pop
Celkový čas: 36:56