Majda s Františkem: Písničky z Kouzelné školky

Majda je Magdalena Reifová, skřítka Františka představuje Tomáš Juřička. Spojitost tohoto alba dětských písniček s televizním pořadem Kouzelná školka samozřejmě není čistě náhodná. Písně Hany Navarová s texty Jana Vodňanského (případně dalších autorů), zařazené na toto album, jsou tedy opravdu určeny malým dětem.

Písničky jsou tedy přesně takové, jaká by tvorba pro děti měla být. Mají výrazné melodie, základní slogany se v nich často opakují, slovní spojení kopírují "dětský jazyk" (spíše však jazyk, jakým se mluví k dětem, než jazyk, kterým mluví děti): "moje tužka ušatá" apod. Posluchače (nejen předškolního) příjemně osvěží nenásilné slovní hříčky typu "chrochtá to, táto" nebo "hele hele helefant". Píseň Činčila by mohla plnit úlohu logopedické pomůcky ("Ční ta čupřina do čela či neční"), zatímco roztomilá Já jsem vlak a rachotím by se klidně mohla stát lokálním hitem u táboráků na břehu Berounky v Praze-Radotíně.

Na albu účinkují velmi zajímaví hosté: Radomír Pobořil (akordeon) a Karel Holas (housle) z Čechomoru, Petr Chlouba (perkuse, bicí) z Jablkoně nebo kytarista Peter Binder (známý z jazzových a bluesových projektů nebo ze spolupráce s Pavlou Milcovou). Muzikanti jsou to znamenití, leč na desce nejsou příliš slyšet. Při souvislém poslechu vám v uších znějí především klávesy Davida Nolla a ani další členové skupiny Splašil se kůň našíř... (kytarista Jiří Podzimek, klavíristka Hana Navarová) nijak zvlášť nevyčnívají. Můj názor je, že kláves mohlo být méně a živých nástrojů výrazně více.

Bohužel nejsem schopen posoudit, jestli všem písničkám malé děti opravdu porozumí. Většině určitě ano, i když není píseň jako píseň: Koala mi například zní až příliš infantilně, zatímco u Nejveseleji je v Marseilli jsem (přes ono "čvachty čvachty ve vodě") trochu váhal, nakolik děti osloví. Obecně si však myslím, že se autoři textů snažili co nejvíc přiblížit dětskému vnímání světa. Zvláště Jan Vodňanský má s psaním pro malé posluchače zkušenosti (viz například výborné album s Petrem Skoumalem Pro děti od pěti...), a tak mu jako dospělý samozřejmě odpouštím rýmy typu hodinky/chudinky. Pro mne možná neinvenční, pro malé dítě vtipné (jako otec tříletého syna někdy žasnu, čemu všemu se děti dokážou upřímně zasmát).

Dobrých dětských cédéček vzniká stále velmi málo. Písničky z Kouzelné školy myslím nejmenší posluchače mají šanci potěšit a ani my o něco starší se nemusíme stydět, pokud byhom je poslouchali. Mimochodem když jsem nasadil do naší posluchačské hitparády píseň Já jsem vlak a rachotím, přišlo mi pár velmi pozitivních reakcí od odrostlejších posluchačů.