Kulturní úderka: Sarajevská katarzija (recenze CD)

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.

Kulturní úderku jsem poprvé slyšel živě krátce po vydání prvního alba, v roce 2003. Uváděl jsem tehdy její noční koncert na prvním ročníku festiválku v Lipůvce u Brna, kde Úderka zaskakovala za původně ohlášený Red Baron Band. Ve své tehdejší recenzi jsem psal o „rytmické hudbě“ na pomezí tvrdého rocku, funku a blues. Album Rock’s Groove jsem v době jeho vydání vnímal jako příliš přímočaré a – vlastně mě moc nezaujalo.  Nečekal jsem tedy nic ani od novinky Sarajevská katarzija. Jenže kapela se za ta léta vyhrála a vyzrála, pánové nabírali zkušenosti (Mojmir Sabolovič sklíizí úspěchy i v bluesové skupině Band of Heysek) a já vnímám druhé album Kulturní úderky jako jedno z největších překvapení loňského roku na tuzemské scéně. Dokonce jsem nahrávku zařadil do pořadu s deseti nejzajímavějšími českými alby napříč žánry.

Abychom pochopili, v čem je dnes Kulturní úderka jedinečná, stačí se znovu podívat do bookletu alba na seznam hráčů a nástrojů. Rockový základ kytara, basa a bicí (plus perkuse) totiž doplňují na jedné straně nejdůraznější klávesové nástroje (hammondky i syntezátory) a na straně druhé zmíněný orientální saz. Jenže zvuk kapely se nerozprostírá pouze na škále akustický–elektrickýؘ–elektronický. Pojímá do sebe různé žánry, které se sice točí kolem blues a klasického rocku, ale ve skutečnosti na albu slyšíte skoro všechno – grunge, bluesovou baladu, elektronické beaty, folkrock, syrový bigbít i psychedelii. Přitom to není tak, že by každá píseň byla jiného rázu. Nálady a styly se proměňují v průběhu skladeb a Štěpán Dokoupil svým zpěvem připomene tu Eddieho Veddera, tu Garyho Moora, tu Becka. Chvíli máte pocit, že posloucháte nějakou akustickou baladu od raných Pink Floyd, pak kytara zahrozí jako na albech Nirvany a jindy je to folkrock jako od Oborohu nebo Crash Test Dummies. Kapela umí pracovat s repetitivními prvky (No Need No Doctor) a s dlouhým trváním tónu (Still Finding That Reason), stejně jako s elektronickými basovými tóny (Bugi’s Dance). Přitom zvuk, který měl na starosti Nedim Zlatar ve studiu Old Mikefield v Sarajevu, je výtečný.

Kulturní úderce se na novém albu povedlo propojit prvky různých – z dnešního pohledu už spíše konzervativních – stylů do nových kombinací, které dokázala zajímavým způsobem navrstvit a rozprostřít na ploše celého alba. Základem zůstává blues a klasický rock, avšak album má šanci zaujmout i posluchače, kterým jsou dvanáctitaktové schéma a bluesová pentatonika naprosto lhostejné.

Vydavatel: Indies Happy Trails
Rok vydání: 2018
Žánr: rock/blues
Celkový čas: 38:05

https://bandzone.cz/kulturniuderka

Článek vznikl pro server Brno – město hudby.