Hlasoplet: Betlém (recenze)

Když v roce 2010 plzeňská vokální skupina Hlasoplet vydala své první album Jedním tahem, nadchla především vtipným zpracováním známých hitů, jako byly standard Rain Drops Keep Falling On My Head, ústřední melodie z Včelky Máji, Chladilovo Jezdím bez nehod nebo evergreen Lollipop, zde přeložený jako Hráli pop. Jestliže tedy své druhé, tentokrát zimně-vánoční, album Betlém skupina sestavila výhradně z autorských písní, vypadá to jako překvapení. Člen Hlasopletu Zdeněk Lahoda a dvorní textař kapely Vilém Dubnička však mají s vlastními písněmi několikaleté zkušenosti jako folkové duo Dubnička—Lahoda. V roce 2011 vydali album Normálně nezpívám, které obsahovalo mimo jiné vánoční písně Vánoce, Vánoce! a Skorokoleda. Lze tedy říci, že album Betlém propojilo slovní humor Viléma Dubničky s nápaditými melodiemi Zdeňka Lahody a Davida Vaňáče (jeden z basů Hlasopletu) a s brilantním pěveckým projevem vokálního kvinteta, jehož členové vyšli z prostředí klasické hudby. Díky tomu všemu považuji Betlém (s podtitulem České Vánoce a cappella) za nejlepší české vánoční album roku 2014.

Dubničkův humor je břitký, ale nikdy nepřepadne přes hranu trapnosti. V Josefovi Nazaretském, klíčové písni alba, se dotýká intimních témat („Sama žena jenom ztuha může se stát samodruhá“; „Mužský ledacos oželí, ne dítě, než jsme spolu leželi“) a přitom ani na chvíli neodbočí od biblické verze příběhu. V písni Ježíškovo proč se snaží vcítit do role vševědoucího/nevědoucího malého Ježíška, který se ptá: „Proč nemám otce, čistě geneticky vzato?“ a sbor mu odpovídá kombinací koleda a pašijového mementa: „Ježíšku, panáčku, (…) škoda, že se dožiješ jen tří křížků.“ Přitom píseň není jen slepencem vtipných hlášek – „Před vámi samými vás asi neochráním,“ sebekriticky vzdychá malý Ježíš. V téměř každé písni najdeme vtipné detaily – oslík zpívá „I já sám“ (Oslík), jinde jsme „museli na to čekat skoro celou Bibli“ (Hvězda) a v Cantatě v A tur zaujme například rým netlem/Betlém. Hlasoplet ve svých vánočních písních akcentuje duchovní rozměr (dokonce i v úvodních santaclausovských Sobech), ale za pozornost stojí i zcela civilní témata – táta po svátcích nedopne břicho (Sněhulák) a v listopadu padá koruna (Jmelí). A ostatně i ten dárek pro Ježíška v Plzeňské koledě je vtipný.

Síla písní Hlasopletu však nekončí u textů. Například Josef Nazaretský by nebyl největším hitem desky, nebýt výrazného refrénu: „Mě ovšem navštěvují andělé v živých snech“ – s účastí dětského hlasu Šimona Vanžury v roli anděla. Tam, kde jsou melodie předvídatelnější, vynahrazují si to pánové například citoslovci, které slouží jako rytmické konstanty („bú bú“ v Cantatě v A tur), nebo zvukomalebným plzeňským nářečím (Plzeňská koleda).

Jediná drobná výtka směřuje k faktu, že ne všude se kapele podařilo vyhnout se špatně položeným slovním přízvukům. Slyšet je to například ve Sněhulákovi, a to v takové míře, že si skoro říkám, zda nejde o nepochopený záměr („o pár knoFLÍků z jeho kaBÁtu“, „bylo poSLEDní“, „bude z kastROlu“…).

Celkově však kladu album Betlém na svém soukromém žebříčku vánočních desek všech dob hodně vysoko. A jestli měly moje Vánoce 2014 nějaký konkrétní slogan, pak to bezpochyby bylo: „Mě ovšem navštěvují Andělé v živých snech…“

Vydavatel: Multisonic
Rok vydání: 2014
Žánr: zpěv a cappella
Celkový čas: 32:12

www.hlasoplet.cz