Fešáci: 45 let, Největší hity & bonusy 1967–2012 (recenze 2CD)

Při vší úctě k Taxmenům a dalším stojí česká country hudba na tvorbě tří kapel: Rangers, Greenhorns a Fešáků. Všechny vznikly v 60. letech, všechny – po mnoha personálních obměnách – fungují dodnes (i když v případě Rangers jde o kontinuitu zvláštní a trochu pokroucenou). A všechny zažily nejen vzestupy a pády, pokud jde o popularitu, ale také pokud jde o kvalitu tvorby. Každá z těchto tří kapel by tedy mohla posloužit za příklad vývoje české country hudby – od akustických počátků přes období silných osobností a velkých hitů až po pozdější odliv výrazných jmen a zhoršení hudební úrovně příklonem k popu. A i když například u Greenhornů tento popis platí s výhradami (pozdní album Greenhorns 2000 je totiž výborné), na Fešáky sedí téměř dokonale. Je tedy skvělé a poučné, že kompilace „největších hitů a bonusů“, vydaná ke 45. výročí od vzniku kapely, obsahuje písně seřazené chronologicky.

První disk začíná pravěkem, dobou, kdy si čistě akustická skupina říkala Bluegrass Hoppers (prapravěk, trio jménem Greenes, zde zachyceno není). Více však o rané fázi kapely vypovídá šest písní z první dlouhohrající desky Ostrov Fešáků (1975). Najdeme mezi nimi dozvuky bluegrassového období (Matterhorn) i dobře otextované, skvěle nazpívané a především hitové verze písní amerických klasiků country (Slída coby coververze Kristoffersonovy Jody And The Kid, Lightfootovo Steel Rail Blues jako Čím jezdí láska). Vše doplňuje pěkná původní píseň Jindry Šťáhlavského Pojedou. Mimochodem hluboký hlas jejího autora nádherně kontrastuje s tenorem Tomáše Linky, z něhož se měl stát – vedle Michal Tučného – nejtypičtější fešácký zpěvák. A konečně je tu humorné představení kapely Ostrov Fešáků s vtípky, které si rád poslechnu i po sedmdesáté sedmé.

Na následujícím albu Salon Fešáků (1977) již coby sólový zpěvák dominuje Michal Tučný. S Tomášem Linkou si střihli zdramatizovanou českou verzi anglického (a původně německého) tradicionálu A Hole In The Bucket s kongeniálním českým textem Michala Bukoviče (Lojza a Líza). Protipól této komediální a dnes zlidovělé písni tvoří původní hit Nádraží nebo lyrická Denverova Sunshine On My Shoulders coby Svítá ve tvých tvářích v podání Tomáše Linky.

Jiná coververze Johna Denvera, Linkův majstrštyk Paní má se má, pochází z dalšího LP Fešáci 2000 (1980). Na něm najdete i pokus o „country sci-fi“ Dialog 2000, příběh dvou automatů vyprávěný textařem a konferenciérem Petrem Novotným. Do kontrastu k jeho úmyslně línému projevu můžeme postavit superrychlého Prodavače Michala Tučného, další ze zlidovělých fešáckých písní.

První disk uzavírá pět písní z alba Pošta Fešáci 1 (1983), na kterém stále ještě převažují silné melodie, avšak v textech už se to čím dál víc hemží klišé a „předvídatelnými zvraty“ (píseň Šéfe dnes působí skoro jako parodie a u Vlaku 30—50 odhadnete pointu dřív, než kolem vás ten hrůzostrašný rychlík profičí).

Přes určité výhrady však přináší první CD velmi slušnou muziku – alespoň pro toho, kdo country neopovrhuje a priori. Naopak hned na začátku druhého disku zaznamenáme pokles kvalitativní laťky. Na albu Hvězda Countryon se Fešáci v roce 1990 začali čím dál víc přiklánět ke střednímu proudu. Cajdáky typu Půl a půl nebo tuctové texty jako Balím a odcházím nemají s nejlepšími písněmi kapely vůbec nic společného. Z dalšího alba Jedeme dál (1992) jsem odzíval „umělohmotně“ zazpívanou Zase jsem ta druhá a zpozorněl jsem až u Jolene od Dolly Parton, zde s docela pěkným českým textem Petra Novotného. U písně Jednou ty, jednou já z alba Dokud můžem (1994) mě zaujalo především to, jak staře (nebo zrale?) už hlas Pavla Brümera zní. Inu, vždyť se také následující skladba (už z roku 1997) jmenuje Léta jdou. Píseň Do Austrálie (1998) mě přímo irituje výrazy „v ólrajtu“ a některými sice originálními, ale přesto násilnými rýmy. A v podobném trendu kapela pokračuje i na albu V Kristových letech (2000) rýmem „dělej/L. A. [el ej]“ (No tak dělej!). Slabším repertoárem (v čele s textem Jana Turka Dnes beru) album končí a nic na tom nezmění ani fakt, že Tomáš Linka zůstal výborným zpěvákem (Tequila Sunrise).

Sled hitů skupiny Fešáci můžeme vnímat jako příběh kdysi mocného žánru, který po roce 1990 zažívá úpadek. Ale možná je lepší poslední roky si odmyslet a vracet se k tomu nejlepšímu, co Fešáci během své dlouhé dráhy natočili. Není toho málo. A i když se jim v době nedávné příliš nedařilo, kapela má být stále na co hrdá.

Vydavatel: Supraphon
Rok vydání: 2012
Žánr: country
Celkový čas: 79:05 + 79:14