Eliza Carthy & The Wayward Band: Big Machine (recenze CD)

„Princezna anglického folku“ Eliza Carthy má na co navazovat. Povědomí nejen o tradiční hudbě získávala od svých rodičů Normy Waterson a Martina Carthyho, s nimiž hraje na housle a zpívá v legendární rodinné kapele Waterson:Carthy, ale zároveň na mnoha svých projektech prokázala své moderní a nadžánrové vnímání hudby. Britský folk vždy brala jako odrazový můstek, z nějž se dá snadno doskočit leckam jinam. Opakovaně to ostatně předvedla návštěvníkům Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. V roce 2013 zde například živě představila svůj společný program s americkým písničkářem a sběratelem lidové hudby Timem Eriksenem (jejich album Bottle vyšlo v roce 2015).

Na obalu své novinky se Eliza Carthy stylizuje do role odhodlané vůdkyně mnohohlavé smečky bojovníků. Svou novou skupinu The Wayward Band zpěvačka a autorka sestavila z členů několika různorodých souborů. Ze své předchozí doprovodné kapely si ponechala violoncellistu Betha Portera, basistu Barna Stradlinga a bubeníka Willyho Mollesona. Houslista Sam Sweeney přišel z kapely Bellowhead, kytarista David Delarre je členem londýnské skupiny Mawkin, Saul Rose hraje na melodeon s Elizou a jejími rodiči ve Waterson:Carthy… S výčtem zdaleka nejsme u konce. Své místo mají v nové kapele ještě perkuse, akordeon, trubka a trombon, vše v rukou členů různých více či méně známých kapel. A k tomu všemu je ještě třeba přidat jména hostů, kteří se mihnou v jednotlivých písních, jako jsou raper MC Dizraeli, irský písničkář Damien Dempsey nebo folkrockový zpěvák Teddy Thompson, další dítě z hudební rodiny. Sama kapelnice hovoří o big bandu, což je třeba pochopitelně vnímat v přeneseném smyslu slova, ale energie velké kapely je pro zvuk alba určující.

Stylové a zvukové bohatství alba předznamenává hned úvodní proaranžovaná Fade & Fall (Love Not), na kterou naváže energicky rocková Devil In The Woman v rytmu irského tance. Následující The Fitter’s Song Ewana MacColla se pohybuje na hraně mezi muzikálem (sbory) a free jazzem (dechy), zatímco Hug You Like A Mountain Roryho McLeoda se i díky účasti Teddyho Thompsona posouvá od folkrocku k regulérnímu poprocku. Když se pak ve skladbě You Know Me s hostujícím MC Dizraelim dostaneme až k náznakům funku a R&B, nutně se nabízí otázka, jak vůbec může taková třaskavá směs držet pohromadě. Mohou za to jak zkušenosti jednotlivých hráčů a producentské a muzikantské zkušenosti samotné Elizy Carthy, ale také fakt, že od každého zdánlivého úletu se kapela nakonec vrátí ke kořenům, a tedy k ostrovní lidové hudbě. Příkladem je například folklorem inspirovaná – a opět členitá – šestiminutová píseň Mrs. Dyer The Baby Farmer s výraznými houslemi nebo osmiminutový tradicionál I Wish That The Wars Were All Over, duet Elizy Carthy s Damienem Dempseym se zajímavým rytmizovaným doprovodem.

Hudební pestrost celého alba se zopakuje v závěrečném krátkém Epitaphu, který se opět rozjede od folku po energický world/rock. Majitelé deluxe edice si pak mohou vychutnat téměř půlhodinový přídavek v podobě dalších písní a skladeb včetně akustické úpravy hitu skupiny The Kinks Sunny Afternoon nebo dalšího příspěvku rapera Dizraeliho, který ovšem recitovaný hold Sýrii Aleppo In The Sun As It Was podepsal svým občanským jménem Rowan Sawday. Skutečným závěrem dvojalba je pak vytleskávaná a cappella zazpívaná kratičká píseň Poor Mary Ann. Nástroje ustupují do pozadí, v pomyslné bitvě vítězí bezprostřednost a syrovost lidského hlasu a úderů rukou. Nezbývá než připojit vlastní potlesk a čekat, čím a kým nás Eliza Carthy překvapí příště.

Vydavatel: Topic Records
Rok vydání: 2017
Žánr: folkrock
Celkový čas: 49:37 + 27:36

http://www.eliza-carthy.com/