Blue Shadows (recenze CD)

Instrumentální kvarteto Blue Shadows vzniklo při natáčení hudby k televiznímu seriálu Modré stíny. Ve studiu se sešli čtyři zkušení hudebníci s různou minulostí a současností: klasický violoncellista Jiří Bárta, autor filmové hudby, producent, kdysi „utajený“ country zpěvák (jako Mirek Tabák) a přední jazzový vydavatel Petr Ostrouchov, nadžánrový hráč na všechny typy kytar a další strunné nástroje Josef Štěpánek a náš přední (nejen) jazzový bubeník Martin Novák. Výsledkem jejich snažení ve spolupráci s odborníky ze studia Sono Milanem Cimfem a Pavlem a Adamem Karlíkovými není „pouhá“ filmová hudba. Vznikla kolekce dvou písní s hostujícím Jamesem Harriesem a dvanácti instrumentálních skladeb, které lze vnímat skutečně jako samostatné ucelené hudební miniatury. Nicméně původní účel pánové skrýt úplně nedokázali a zřejmě to ani nebylo cílem.

Třebaže album začíná písní Blue Shadows a obsahuje položky různého tempa, nálady a především nástrojového obsazení, jeho zastřešující charakteristikou by mohlo být „pomalé plynutí“. Přes všechny rockové, folkrockové či avantgardní pasáže má velká část alba blízko k ambientu, jednotlivé skladby vykazují silné minimalistické prvky a vývoj v rámci skladeb je skutečně pomalý a zpravidla daný přeléváním důrazu z jedné barvy na druhou. Ze zvukově lehce rozmazaných tónů violoncella například vystupuje do popředí ostřejší melodie kytary, mezi kytarovými plochami probublává syntetická basa, případně naopak cello dodává původně zatemněné kytarové skladbě jas. Hranice mezi akustickými a elektrickými nástroji jsou často nezřetelné, baladické pasáže s jasně čitelnými tóny konkurují už zmíněným „plochám“. Toho všeho mimochodem pánové dosahují jen s minimem kláves a syntezátorů, a tedy s velkým důrazem na živě hrané nástroje. Na druhou stranu však nejde o projekt „symfonický“. I Jiří Bárta používá violoncello neklasicky, alternativně, a pokud se už některé pasáže blíží „vážné“ hudbě, jde o hudbu striktně soudobou (závěrečná Leaving Them).

Výše uvedená charakteristika je pochopitelně pouze schematická a neplatí o celém albu beze zbytku. Celku se na jedné straně vymykají střídmé dynamičtější pasáže, jako je Based On True Events. Skladba, kterou společně zkomponovali Jiří Bárta a Martin Novák, pracuje s efekty, je električtější, svižnější, ale i v ní pod dynamickou hrou bicí vnímáme ambientní plochy, které ji spojují se zbytkem alba. Z úplně jiného soudku je jemná Ostrouchovova skladba Elsewhere s klavírem a houslemi (obojí v podání bubeníka Nováka!).

Za velkou přednost alba považuji pečlivé rozepsání jednotlivých nástrojů v bookletu. Posluchač tak má možnost vedle běžného poslechu vnímat album jako malý kvíz a snažit se všechny uvedené barvy ve skladbách najít. Mimochodem ani bohatě aranžované skladby s několika vrstvami kytar, případně například s mandolínou a autoharfou, nezní překombinovaně a jsou na poslech velmi příjemné.

Album Blue Shadows jako experiment – setkání hráčů z různých světů, z nichž každý přinesl své nástroje a nápady – dopadlo velmi dobře. Jediná drobná výhrada se vrací k původnímu poslání projektu. Navzdory všem snahám totiž některé skladby plynou až příliš klidně a bez vizuálního vjemu jim cosi chybí. Neplatí to o albu jako celku, ale při souvislém soustředěném poslechu ztráta pozornosti občas zahrozí.

Vydavatel: Animal Music
Rok vydání: 2016
Žánr: jazz
Celkový čas: 56:27