Anna K: Noc na zemi

Pokud Slovo úvodem na albu Anny K Noc na zemi recituje skutečný Fin (nebo někdo, kdo finštinu ovládá opravdu dobře), poučil jsem se, že se finské "ä" vyslovuje blíže českému "a" než "e" (na rozdíl od "ä" slovenského). Nejen pro tuto drobnou osvětu však CD, ke kterému se v recenzi vracím více než rok po jeho vydání, stojí za pozornost. Zpěvačka, která kdysi dávno začínala s průměrným poprockem, na něm znovu dokazuje, že dnes je jí mnohem bližší rock než pop. A že moderní hudba s melodickými refrény nemusí být nutně komerční.

Za syrový zvuk s převažujícími elektrickými kytarami album vděčí práci Tomáše Varteckého, který je autorem všech textů a téměř všech melodií, pod pseudonymem Wartäa Atari nahrál kytarové party a především CD produkoval. Jeho rukopis je zřetelný hned v první písni Pohádka, která začíná pěkně zostra a k níž se dobře hodí drsnější pěvecký projev sólistky. Ze současného popu si autor vypůjčil tepající rytmus v titulní Noci na zemi, ve které Anna K zpívá zřetelněji a pro dav možná přijatelněji. Přesto ani v tomto případě nejde o úlitbu komerci - hutný rytmický spodek tvoří kontrapunkt hitové melodii. A aby opravdu nedošlo k mýlce, dramaturg (zřejmě také Tomáš Vartecký) hned vzápětí zařadil Lehce nevinnou, píseň s hlukovou stěnou elektrických kytar a se zkresleným zpěvem. Nicméně než se stihnete nabažit asi nejtvrdší skladby alba, kapela zklidní a nabídne baladu s názvem Cukr. Nejde však o žádný romantický cajdák - i když text je v podstatě o ničem, posluchač si může vychutnat zajímavý elektronický doprovod.

Když už jsem zmínil jeden ze slabších textů alba, musím hned dodat, že jiné písně jsou po textové stránce mnohem zajímavější. Zaujala mě například skladba O kousek vedle tebe s tematikou smrti: "Až mi na růžích ustelou o kousek vedle tebe / a omámí vůní bezcennou, studenou až to zebe / pod mojí hlavou rozkvetou a zalitý slzou zakletou / se obtočí kolem nás." Nejde sice o žádné básnické dílo, avšak v kontextu českého rocku a popu jde minimálně o zajímavé téma. Z poetického hlediska mě ještě o něco víc oslovila následující Divoká se sloganem "Padám do červí díry". V této skladbě jsem si mimochodem nejvíc uvědomil, jak zpěvačka výborně přizpůsobuje styl zpěvu náladě písně a také jak důkladně vyslovuje. A text do třetice: V Kruhu mě oslovil vtipný začátek: "Bory šumí jako úl a hory dělí světa půl."  

Anna K je bezesporu zajímavá zpěvačka. Netvrdil bych sice, že její projev patří k vrcholům naší scény, avšak ve spojení se svou kapelou dokáže vyčarovat v rámci moderního rockpopu několik různých nálad a přitom zůstat důvěryhodnou. Tomáš Vartecký jako autor umí napsat hitovou píseň, občas překvapí zajímavými textovými obraty, avšak ve většině případů bych o jeho písních mluvil spíše jako o vybití energie (v tom nejlepším slova smyslu) než jako o umění. V neposlední řadě musím pochválit velmi pěkný booklet alba - od volby písma a grafického řešení textů přes decentní a přitom originální fotografie až po fór s jakoby finskou doprovodnou kapelou. Vždyť vlastně hudba kapely "Tivotannikää" s převažujícími tvrdými kytarami nemá k severské drsnosti a zadumanosti daleko.