Use The Moment – nové CD saxofonisty Fraše

Use The Moment – nové CD saxofonisty Fraše
27. listopadu 2017 Jazz, Aktuality Autor: Milan Tesař

Jazzový saxofonista a skladatel Rostislav Fraš vydal nové album Use The Moment, na kteérm s ním účinkují dva významní hosté ze zahraničí – italský klavírista Antonio Faraò a americký bubeník Jeff „Tain“ Watts. 

Čtvrtým členem Frašova kvarteta je jeho častý spoluhráč, kontrabasista Josef Fečo. Fraš je autorem většiny repertoáru, dvěma skladbami přispěl Antonio Faraò. Členové kapely mají možnost na půdorysu silných témat a energicky pojatých skladeb rozvíjet naplno své skvělé improvizační schopnosti.

K okolnostem vzniku alba poznamenává Rostislav Fraš: „Antonio Faraò je už dlouhou dobu jedním z mých nejoblíbenějších jazzových klavíristů. V roce 2014 jsem ho pozval jako hosta na své turné a tam vznikla myšlenka natočit spolu studiové album. Pozvání ke spolupráci na nahrávání pak přijal i Jeff „Tain“ Watts, který mě vždycky fascinoval svým stylem, zvukem a muzikalitou. Znal jsem ho z koncertů a nahrávek coby sidemana v sestavách Branforda Marsalise, Michaela Breckera, Kennyho Garretta a v posledních letech i jako leadra vlastních projektů, skladatele a dokonce i zpěváka. Je to velká osobnost, cítil jsem velký respekt a trochu i obavy, jestli a jak to bude fungovat, ale už na prvním ze tří koncertů, které jsme před natáčením absolvovali, bylo jasné, že to bude příjemná spolupráce a úžasný zážitek. To se potvrdilo i ve studiu, kde se ukázal jako velká a empatická opora s úžasným hudebním vkladem. Kotrabasistu pro tento projekt už jsem měl vybraného dlouho, je jím můj dlouholetý spoluhráč a kamarád a skvělý muzikant Josef Fečo.“

Vedle svého aktuálního kvarteta má Fraš zkušenosti také z hraní s mezinárodním East European Artsemblem Luboše Šrámka a je členem Rozhlasového big bandu Gustava Broma a CZ-SK Big Bandu Matúše Jakabčice. V rozhovoru pro Český rozhlas Jazz srovnával: „V kvartetu je většinou větší svoboda, během sól nemusíte počítat počet odehraných chorusů a hlídat si tolik čas, skladbu můžete pokaždé pojmout jinak, změnit tempo, náladu. Když se počet muzikantů zvětší, například v septetu nebo oktetu, hudba je více proaranžovaná, musíte hrát s ostatními muzikanty, pokud není záměrem volná improvizace. Prostor pro sóla je tam samozřejmě také, ale není jej tolik, musíte si hlídat délku sóla, před skladbou se většinou určí pořadí sólistů. U bigbandu je to ještě striktnější, protože podstata bigbandu je – s výjimkou sól – zahrát aranžmá skladby přesně tak, jak bylo napsáno. Tam prostor pro individuální projev téměř chybí.“