Sullivan Fortner: Inspiraci čerpám z Bacha i z popu

O svých inspiračních zdrojích Fortner říká: „Moje vlivy nejsou omezeny jen na jazz. Inspirovala mě celá řada hudebních žánrů – od gospelu, blues, R&B a rokenrolu, přes hudbu New Orleans, jako je funk i klasické neworleanské styly, až po hudbu z různých oblastí Latinské Ameriky. Inspiraci čerpám i z klasické hudby, od Bacha až po moderní evropskou hudbu, a také z popu, zejména z 80., 90. a nultých let. Všechny tyto vlivy v sobě nosím a nechávám je, aby působily na skladby, které hraji. Myslím, že právě díky tomu dochází k propojení tradice a moderny. Jsou to prostě vlivy hudby, kterou miluji, kterou poslouchám a na které jsem vyrůstal.“

Na otázku, jaký je pro něj rozdíl mezi sólovou hrou, resp. hraním vlastních skladeb v triu, a doprovázením jiných umělců, odpovídá: „Hrát sólově je v některých ohledech svobodnější. Mohu si sám vybírat skladby, zatímco při společném výběru repertoáru s někým jiným vznikají kompromisy. Některé skladby, které například [zpěvačka] Cécile McLorin Salvant zná, já neznám, a naopak. Takže hledáme nějaký průnik. Ale když hrajete sólově nebo s vlastním projektem, máte kontrolu nad vším. Můžete hrát melodie, které chcete, vybrat si skladby, které chcete hrát, a interpretovat je podle svého. Se zpěvačkou nebo s dalšími hudebníky je také těžší zařadit spontánní improvizace, pokud jde o aranže. To jsou tedy hlavní rozdíly – výběr skladeb a způsob jejich interpretace.“

V rozhovoru Fortner také prozradil, že i prostřednictvím instrumentální hudby se snaží vyprávět příběhy: „Snažím se vyprávět příběh, ale je to o něco náročnější, protože nemáte slova. Musíte malovat obrazy a pomocí těchto obrazů vytvářet příběhy. Pro mě je důležité vytvořit hudbou obrazy v myslích posluchačů, aby si mohli na základě těchto obrazů vytvářet vlastní příběhy.“