Slyšte, lidé! – V rytmu funku

Jako první ukázku si poslechneme singl L’Amour Dangereux od italského hudebníka Alexe Puddu. Funková složka je zde velmi důležitá hlavně v rytmice a práci baskytary. Typické je zde spojení taneční repetitivnosti s výraznou basovou linkou, která drží skladbu pohromadě víc než melodie samotná. Alex Puddu je známý svou zálibou v retro estetice. Jeho cílem je znovu oživit styl, v němž funk nebyl oddělený žánr, ale přirozená součást taneční popové hudby. 

Jako druhý se nám představí novozélandský kytarista Lance Fergusson. Důležitým motivem jeho alba Rare Groove Spectrum Vol. 3 je spojování funku s dalšími žánry. Vedle jazz-funku se zde objevují brazilské vlivy, bossa nova, latin fusion nebo bigbandový soul. Funk zde opět tedy není uzavřený styl, ale otevřený prostor pro rytmické a taneční experimenty. Lance Ferguson je známý jako člen projektů The Bamboos, Menagerie a Lanu a v současné době působí na australské hudební scéně. Jeho aranže se vyznačují bohatými dechovými sekcemi, živými rytmickými breaky a vrstvenými strukturami, které připomínají klasické funkové nahrávky ze 70. let, ale zároveň mají moderní dynamiku. Jde tedy vlastně o ukázku toho, jak funk ovlivňuje současnou hudbu. 

Skupina Yin Yin z nizozemského Maastrichtu vychází více z psychedelie a asijských hudebních inspirací. Kapela často zdůrazňuje, že její hudba vzniká z DJské zkušenosti a z hledání skladeb, které „rozpohybují lidi na parketu“. Členové Yin Yin byli organizátory večírků a sběrateli desek, což je na jejich tvorbě velmi slyšet. Funk zde funguje podobně jako u starých grooveových nahrávek – hudba má být fyzická, taneční a trochu hypnotická, s dlouhými rytmickými pasážemi a postupným vrstvením motivů. Funková složka je pro Yin Yin naprosto zásadní. V jejich hudbě nejde ani tolik o klasické písňové struktury, ale o groove, repetici a hypnotický rytmus. Baskytara, perkuse a rytmická kytara vytvářejí taneční základ, nad kterým se rozvíjejí psychedelické melodie a syntezátorové vrstvy.

Brazilsko-švýcarská skupina Da Cruz vychází z brazilských stylů jako samba nebo tropicalia, ale i její hudba stojí na silném grooveu a repetitivních basových motivech. Zde tedy nehraje roli americký retro funk ve stylu 70. let, ale spíše moderní, elektronicky transformovaný groove, který má blízko k afrobeatové nebo nu-disco scéně. Brazilské vlivy zde nejsou izolované, ale přirozeně se mísí s evropskou elektronikou, africkými grooveovými tradicemi i moderním tanečním soundem.

K tradici soul-jazzových a funkových trií ve složení Hammondovy varhany, kytara a bicí odkazuje australská skupina Cookin’ on 3 Burners. Její nové album Cookin’ the Books střídá drsnější instrumentální skladby s vokálními soulovými tracky. Zajímavé je propojení retro přístupu s moderní produkcí. Album bylo nahráno živě na pás s použitím starých nástrojů a analogové techniky, ale současně využívá moderní produkční postupy.
 
Jako další se nám představí velšský umělec, který spolupracuje s brazilskými hudebníky a inspiruje se latinskoamerickou tradicí, aniž by šlo o pouhou stylizaci. Funkové prvky se přirozeně mísí se sambou, R&B i filmovou estetikou. Jmenuje se Carwyn Ellis a jeho projekt má název Rio 18. Funková složka se zde objevuje hlavně v podobě brazilského samba funku a soulového grooveu.

Další uskupení, jehož přístup k funku a příbuzné hudbě je spíše globální a hybridní, je francouzská skupina Dowdelin. V tomto případě je funk součástí směsi karibské hudby, elektroniky a soulu. Skupina na albu Tchenbé! také přirozeně propojuje francouzštinu, angličtinu a kreolštinu. Název alba znamená v kreolštině „Vydrž!“ nebo „Drž se!“ a album se tematicky věnuje psychické krizi, depresím, ztrátám i hledání odolnosti. Velmi důležitý byl způsob nahrávání. Dowdelin namísto programovaných beatů, na kterých stavěli dříve, tentokrát použili živě hrané rytmy nahrané analogově na pás. To albu dodává větší „živost“ a dynamiku.

Na „staromódní“ fusion 70. let svým způsobem navazuje česká kapela Los Quemados. Daří se jí ale vyhýbat klišé a její hudba působí živě a současně. Funk zde tedy není opět retro dekorací, ale aktivním principem – způsobem, jak hudbu rozhýbat, dodat jí fyzickou energii a propojit technickou vyspělost s bezprostředním grooveovým účinkem. Ve srovnání s kapelami, které jsme dnes zatím poslouchali, působí Los Quemados mnohem jazzověji. Funk je zde přítomen především v synkopovaném pohybu baskytary, na kterou hraje Filip Spálený, dále v elektrických klávesách Jana Bálka a v rytmické lehkosti celé kapely. V tomto případě můžeme hledat inspiraci u kapel ze 70. let jako Return to Forever nebo Weather Report. 

Především na analogové rytmice a práci dechové sekce je postavena funková složka hudby německé skupiny Angels of Libra. Jedná se o desetičlenný soubor z Hamburku, který se vedle soulu 60. let inspiruje například filmovou hudbu Ennia Morriconeho nebo novějšími kapelami typu francouzských Air. Angels Of Libra jsou tím pádem méně přímočaře taneční a více atmosféričtí. Funk zde slouží spíše jako základní puls pod bohatými aranžemi smyčců, dechů a vokálů.

Francouzská skupina Tribeqa na albu Sumu propojuje afro-soul, jazz, hip hop a západoafrické hudební tradice. Vydavatel alba hovoří o hudební cestě mezi francouzským Nantes, Burkinou Faso a moderní evropskou scénou. Funková složka se zde objevuje hlavně v práci s rytmem a baskytarovým grooveem. Tribeqa tedy nestaví na klasickém americkém funku, ale na propojení africké rytmiky, jazzu a hiphopového pulsu. Album Sumu je zajímavé i svou otevřeností vůči hip hopu. Hosté jako Mr. J. Medeiros nebo Blacc El přinášejí rapovou energii, zatímco flétnista Magic Malik dodává jazzový rozměr.

Funková složka je klíčová i u francouzského dua Ireke. Na jeho albu Ayô Dele se funková tradice 70. let přetavuje do moderní afro-elektronické podoby. Důležitou roli zde hrají hlasy hostujících zpěvaček. Nayel Hoxo přináší yorubské texty a silnou afro-soulovou energii, zatímco Agnès Hélène reprezentuje jemnější a introspektivnější polohu. Zajímavé je i hostování zpěvačky Olivye ze skupiny Dowdelin, jejíž kreolský soul dobře zapadá do celkové estetiky alba. Duo Ireke tvoří Julien Gervaix a Damien Tesson.

Poslední kapela, kterou si v pořadu pustíme – a i pro ni je důležitá funková složka – je Nusantara Beat. Baskytarista Michael Joshua a bubeník Sonny Groeneveld zde vytvářejí pružný, taneční groove, který drží pohromadě psychedelické kytary, perkuse a exotické melodie. Z toho, co jsme dnes slyšeli, má Nusantara Beat nejblíže ke skupině Yin Yin. Obě pocházejí z Nizozemska a obě se inspirují kulturou východní Asie, v případně Nusantara Beat je to konkrétně Indonésie. Ve srovnání s Yin Yin však Nusantara Beat více vsází na písňovou formu. Tato kapela má opravdu silnou vazbu na hudební tradice Indonésie a více také pracují s folklorní melodikou, jazykem a historickou pamětí. Jejich groove bývá syrovější a někdy téměř rockový, zatímco Yin Yin směřují více k nu-disco a psychedelickému funku. Skupina Nusantara Beat vznikla v Amsterdamu z hudebníků s indonéskými kořeny. Samotný název „Nusantara“ odkazuje k jednotě indonéského souostroví a dobře vystihuje princip spojování mnoha kulturních vrstev do jednoho grooveu.