Slyšte, lidé! – Hudební tváře Petra Lipy

S Blues Bandem kytaristy Lubošem Andršta Peter Lipa v 80. let nahrál dvě alba. Souběžně už ale vydával sólové nahrávky a na sólovou dráhu pak na konci 80. let definitivně odešel. I když je známý jako nejpopulárnější a nejvýznamnější osobnost slovenského jazzu, na otázku Josefa Vlčka, jestli někdy vůbec řešil, jestli je jazzovým zpěvákem, Lipa odpovídá: „Bohužel, nedá se tomu vyhnout, protože jsem za ta léta už nějak zaškatulkovaný. Ale když nahrávám, tak to neřeším. Kdybychom se vydali o pár mých desek zpět, zjistili bychom, že ani tehdy to nebyl žádný jazz v tom úzkém slova smyslu, jak se většinou termín používá. Co uznávám a na co jsem hrdý, to je blues a k tomu se hlásím.“ 

V roce 1977 psal o Petru Lipovi časopis Melodie: „Z čistě počtářského hlediska je Peter Lipa zjevem vyloženě mínusovým, ať už budeme jeho činnost měřit počty prodaných desek, jejich umístěním v hitparádách nebo pouze skromným výčtem vydaných snímků. Naštěstí ale ani svět populární hudby a jazzu nelze měřit vnějšími ukazateli ekonomického charakteru a vrtkavou přízní odrůstajícího publika. Za berné mince se tu považují také původní přístup k věci a kvalita a vytrvalost.“ O více než 40 let později mnohé z těchto vět stále platí, a to i přesto, že se Lipa samozřejmě může chlubit řadou zasloužených ocenění. A už v roce 1979 Lipu popsal jako „bezkonkurenční československou mužskou jedničku ve zpěvu“ kritik Jan Rejžek.

V pořadu budeme sledovat mimo jiné Lipovu dlouholetou spolupráci s textařem Milanem Lasicou. Zmíníme některé zpěvákovy hudební spolupracovníky a zdůrazníme také to, že spolupracuje s umělci o generaci a více mladšími. Producentem některých jeho nahrávek je například jeho syn Peter Lipa ml. a v pořadu zazní také skladba, na které Lipa spolupracoval s Martinem Štefánikem z kapely Ľudové mladistvá. „Jednoduše mě baví hledat nové cesty a dělat věci trochu jinak,“ vysvětluje zpěvák.

Celým pořadem se line odkaz na Lipův vztah k blues. Vedle výše uvedeného zpěvákova citátu lze zmínit Lipova někdejšího kapelníka Luboše Andršta, který na první setkání s Petrem Lipou vzpomíná v knize Ještě hraju vestoje: „Zajamovali jsme si na jazzovém festivalu v Bratislavě. A pro mě to bylo zjevení, protože když se před ním řeklo, že bychom si mohli dát třeba Born Under a Bad Sign, nejenže to znal, ale taky to uměl zazpívat. To byla v našich muzikantských kruzích naprostá výjimka, on prostě uměl bluesové standardy.“