Mathias Eick: Pohled na německé Alpy je dramatický

Rozhovor s norským trumpetistou Mathiasem Eickem

Říká se, že skandinávská hudba je hodně ovlivněna krajinou, v níž vzniká. Když srovnáte krajinu v Norsku a kraj kolem Ravensburgu, kde jste trávíval prázdniny, v čem je to jiné?

Alpy v jižním Německu jsou dramatičtější než norské hory. V Norsku jsme sice na hory zvyklí, ale Alpy jsou prostě úžasné. Byl jsem na Zugspitze, nejvyšší hoře Německa, a ten pohled na německé Alpy z jedné strany a Alpy švýcarské ze strany druhé, je skutečně dramatický. Ovšem velká část Německa žádné hory nemá, zatímco Norsku je celé hornaté a zajímavým způsobem dynamické. Pro nás Nory jsou tedy hory naprostou samozřejmostí, zatímco pro mnoho Němců to tak vůbec není. Když někdy mluvím s Němci o jejich horách, říkají mi třeba: „Hory? Ty jsou v jiné části země, tam jsem nikdy nebyl.“ To je ten rozdíl. Ne každý Němec má k horám vztah, zatím každý Nor ano.

Vůdčím melodickým hlasem na vašich albech bývá trubka, ale tentokrát jste se rozhodl přidat k ní také svůj zpěv. Proč?

Už sedm let zpívám doma svým dětem. A říkal jsem si, že by bylo možná pěkné zkusit využít i lidský hlas. Sice jsem vždy tvrdil, že mým hlasem je trubka, ale – zvlášť ve spojení s houslemi, na které v naší kapele hraje Håkon Aase – zpěv funguje dokonale. Håkonova hra s mým hlasem krásně ladí.

Zvukově úplně jiné je vaše album Skala z roku 2010, mimo jiné s výraznými klávesami. Jaký tam byl koncept?

Tehdy bylo cílem připravit elektricky produkované album. Strávili jsme velmi mnoho času ve studiu – celkem asi tři měsíce. Mnoho věcí vznikalo až na místě, byla to klasická studiová práce. Nebyl za tím žádný konkrétní příběh, ale tím příběhem mohlo být i to, že přinášíme hudbu zpět do studia tak, jak se to dělalo kdysi. V případě Ravensburgu jsme strávili ve studiu pouze dva dny a u alba Midwest to bylo stejné. Ovšem předtím jsme hodně zkoušeli. A podobné to bylo u mého prvního alba The Door.

Je pro vás důležité, že vydáváte u vydavatelství ECM?

Je to pro mě mimořádně důležité. Je to label, který má skvělé jméno v celém hudebním světě. Být pod touto společností, to byl můj dětský sen. Alba z produkce ECM jsem poslouchal snad od svých sedmi nebo osmi let. Je to tedy pro mne opravdu zásadní. Doufám, že tato nahrávací společnost bude ještě dlouho existovat.

Cítíte se být v rámci ECM součástí určité komunity?

Ano, přesně tak bych to pojmenoval. ECM letos slaví 50 let od svého vzniku. Při té příležitosti probíhá spousta koncertů na celém světě. Hráli jsme v New Yorku, na mnoha místech v Německu, také třeba v Rumunsku. A já jsem opravdu hrdý na to, že mohu být součástí této komunity.

(Celý rozhovor vyjde v Kulturním  magazínu UNI)