Lukáš Oravec s Moravskou filharmonií Olomouc

Na otázku, co propojení jazzu a symfonického orchestru přináší, Oravec odpovídá: „Propojit jakoukoli hudbu, ať už populární, rockovou, etnickou nebo jazzovou, se zvukem velkého orchestru, se smyčci, to je to nejkrásnější spojení, jaké můžete vytvořit. V mém estetické cítění je to jeden z nejkrásnějších zvuků. Bylo to pro mne sen, který jsem si splnil.“

Jako nejnáročnější vnímá na celém projektu právě propojení dvou nesourodých světů: „Filharmonie je zvyklá na jiný časoprostor, nehrají tolik na přesný beat, na přesnou dobu. Hrají mnohem uvolněnějí, na gesto. Bylo tedy náročné to skloubit, ale i díky výbornému mistrovi zvuku Janu Košuličovi jsme to zvládli propojit tak, aby to fungovalo. Téměř celá deska je s bicími, které drží rovný beat a je třeba, aby na to bylo všechno perfektně napasované.“

Album vyšlo za podpory Ministerstva kultury ČR a Fondu na podporu umenia. O financování takto rozsáhlého projektu Lukáš Oravec říká: „Musíte hledat na různých místech, jeden sponzor nikdy nestačí. Měli jsme asi pět základních finančních zdrojů. Byly to tedy nervy, ale na druhou stranu jsem už trénovaný a měl jsem dobrý tým lidí, takže jsme to všechno zvládli.“