Inbar Fridman: Kytaru používám jako melodický nástroj

Rozhovor s izraelskou kytaristkou Inbar Fridman

Ráda spolupracujete s klavíristy, a přitom piano a kytara mohou mít v jazzové kapele podobné role. Jak se tedy dělíte o prostor?

Já nejraději používám kytaru jako melodický nástroj. V kombinaci s klavírem hraju ráda proto, že se mi velmi líbí struktura společného zvuku těchto dvou nástrojů. Roli harmonického nástroje pak přenechávám klavíru a sama harmonicky nehraji. Pouze někdy přidávám další barvu ke klavírním a kontrabasovým sólům, ale jinak má harmonii na starosti piano.    

Kolik kytar si vozíte na koncerty?

Na koncertech hraju jen na jednu kytaru, protože se mi jich nechce víc vozit s sebou. Ve skutečnosti bych ráda i na pódiu střídala dva nástroje, protože jsem natáčela mimo jiné na klasickou kytaru. Doma hraji také momentálně nejraději na klasickou kytaru, protože je to pohodlnější, nepotřebujete k tomu elektřinu a zvuk je velmi čistý. Ale na koncertech vystupuji jen s elektrickou kytarou.    

Hrajete jazz. Inspiruje vás i klasická hudba?

Já jsem začala s klasickým pianem, kterému jsem se věnovala sedm let. Ale mezitím jsem už poslouchala jazz, a když jsem začala sama hrát na kytaru, bylo od začátku zřejmé, čemu se budu věnovat. Už v patnácti mi bylo jasné, že právě tohle chci dělat. V tomto smyslu mě tedy vážná hudba příliš neovlivnila.   

Máte oblíbené izraelské hudebníky, kteří vás ovlivnili?

Líbila a líbí se mi spousta izraelských hudebníků, ale je pro mne těžké někoho jmenovat. Většina těch, kteří mě skutečně ovlivnili, byli Američané. Předtím, než jsem odešla do Spojených států, jsem samozřejmě měla izraelské učitele a chodila jsem na jejich koncerty, což mě určitě ovlivnilo. Ale později v New Yorku mě zajímali především američtí hráči. Ty jsem pak poslouchala nejvíc.    

Z Izraele jste odešla do New Yorku. Přitom obě tato místa mají společné, že se tam sešli lidé různého původu a z různých kultur. Vnímáte to taky tak?

V New Yorku žijí lidé, kteří tam přišli z různých zemí, aby něco dokázali. To vytváří dělnou atmosféru a člověk tam může snadno přijít se svým cílem a udělat všechno pro to, aby se mu jej podařilo realizovat. V Izraeli je to jiné. Sice tam také žijí lidé, kteří přišli z různých míst, ale v současné době je aktivní už druhá generace těchto imigrantů. Tím pádem společnost už nepůsobí jako směs různých kultur, ale vytváří se jednotná izraelská kultura. To je rozdíl oproti New Yorku.