Beata Hlavenková: Scintilla (recenze CD)

Po bohatě aranžovaném albu Joy For Joel a naopak čistě sólovém klavírním CD Theodoros natočila pianistka a skladatelka Beata Hlavenková novinku Scintilla. „Hudba přenáší emoce a sdělení i bez jasně daného programu, ale v tomto případě mě slovo scintilla – jiskra – zaujalo při čtení knihy Thomase Moora Temné noci duše. Možná je to spojené i s tím, že velmi ráda zhudebňuji texty,“ říká autorka. Album tvoří devítidílná suita, jejíž části jsou pojmenovány slovy začínajícími na jednotlivá písmena slova scintilla – Scenery, Companion, Infancy atd. –, přičemž jde o věci nebo jevy, které Hlavenková ve svém životě považuje za klíčové. Nevíme, zda byly na počátku názvy a k nim autorka psala programní hudbu, nebo zda naopak k již hotovým kompozicím hledala vhodně „jiskrné“ názvy. Můžeme si však při poslechu zahrát hru a to, co pianistka vtělila do názvů, objevovat v samotné hudbě.

Není to až tak obtížné. Hravost skladby Infancy zaujme na první poslech a posluchač si může k vyšším tónům přiřadit hru holčiček, zatímco tóny hlubší, dominantní v druhé části skladby, evokují hry chlapecké. Práce s dynamikou – postupné crescendo – pak lze vnímat jako přibývající věk dětí. Podobně Aviation, členitá osmiminutová kompozice, jako by kopírovala trajektorii letadla – úvodní vzletná (!) melodie, kterou vystřídá téměř popová pasáž (v okamžiku, kdy letadlo bezstarostně vystoupala do „hvězdných“ výšin), a návrat k motivům úvodní melodie, tentokrát ovšem se zdůrazněným rytmem, při přistání.

Takto lze skryté významy hledá na celém albu a jistě bychom našli mnoho takových, které autorku ani nenapadlo do kompozic ukrývat. Ale právě to svědčí o inspirativnosti a členitosti díla. Hlavenková, která na minulém albu dokázala, jakou škálu nálad umí s pouhým zvukem akustického piana vykouzlit, se tentokrát rozhodla několik barev přidat. Na album si pozvala sedm hostů, nicméně s jejich přítomností zachází velmi střídmě. Do každé skladby vpustila jednoho až dva partnery, výjimkou je pouze bohatěji aranžovaná Landfall v kvartetním obsazení. Mezi hosty zaujímá výsadní postavení norský klávesista Anders Aarum, ve více skladbách se objevuje také jeho krajan, hráč na perkuse Kenneth Ekornes, a také americký (bas)klarinetista Evan Ziporyn, u nás známý mimo jiné ze spolupráce s Ivou Bittovou v triu Eviyan. Nepřeslechnutelná je však také účast klasického violoncellisty Jiřího Bárty, jehož táhlé tóny v první části skladby Timelessness tvoří plochy pod perkusivními údery piana, aby v závěru naopak právě cello hrálo rytmičtější úlohu. Zajímavé jsou také obě zpívané skladby. V Litany překvapí hlas písničkáře Justina Lavashe, kterého bez kytarového doprovodu prakticky neznáme (zde je to duet jeho zpěvu s Beatiným klavírem). Ještě silnější zážitek pak nabízí balada Companion, kterou Julie Dahle Aargård, manželka Anderse Aaruma, nazpívala exotickým norským dialektem.

Barevnost a přitom střídmost, střídání výrazných melodií, takřka minimalistických pasáží a výraznějších rytmů, jasné názvy skladeb a přitom našim uším nesrozumitelná norština. To vše jsou přísady, díky nimž je Scintilla mimořádným albem. Albem, na němž se pod hdánlivě klidným povrchem skrývá vnitřní napětí s jiskrou a emocemi, které ty nejdůležitější a nejmilejší věci a osoby člověku přinášejí.

Vydavatel: Animal Music
Rok vydání: 2015
Žánr: jazz / soudobá instrumentální hudba
Celkový čas: 45:40

www.beatahlavenkova.com