Svítání: Vzpomínky (recenze maxisinglu)

Brněnská skupina Svítání připravila už třetí maxisingl pro své věrné fanoušky. Věrní jsou ti, kteří si zaplatí vstupenku na koncert. A právě oni získají neprodejné CD se čtyřmi novými písněmi zdarma. Jestliže jsem v souvislosti s minulou kolekcí A přece se točí psal, že „pouhých pět písní stačí k tomu, abychom si o Svítání udělali poměrně barevný obrázek“, platí to i nyní, dokonce jen se čtyřmi skladbami. Skupina tentokrát vsadila spíše na pomalejší skladby (s výjimkou závěrečného Kabaretu) a na nostalgičtější náladu a texty. Názvy písní Vzpomínky, Mor a kříž a Loučení jsou toho dokladem, stejně jako pochmurný (téměř se mi chce napsat „funerální“) obal s rozsvícenou lucernou.

I když je zpěvačka Klára Jelínková v bookletu uvedena jako sólová interpretka všech čtyř písní, neznamená to, že by mužské vokály zcela vymizely. Právě naopak, první dvě písně jsou postavené na dialogu ženského sólového hlasu a mohutných sborů. Zatímco Mor a kříž zaujme proměnlivou dynamikou a klasicizujícími aranžemi s výrazným violoncellem, Vzpomínky se vyvíjejí přímočařeji a pouze v jednu chvíli je charakteristický aranžérský rukopis, důvěrně známý z předchozích vokálních čísel kapely, přerušen šansonovou pasáží s dominantním akordeonem a silovějším způsobem zpěvu. K šansonu, tentokrát tradičnějšímu, má blízko balada Loučení. Poloha blízká alternativnějším pokusům Žofie Kabelkové Kláře Jelínkové sluší. Jestliže jsem v souvislosti s minulým CD psal, že zpěvačka Svítání zraje, právě zde se to potvrdilo.

Nejrozporuplněji vnímám závěrečný Kabaret, jedinou rychlou píseň na tomto maxisinglu. Ostřejší, až rokenrolové, kytarové figury jsou určitě zpestřením a také dokladem, že s pohřební náladou to Svítání nemyslí tak úplně vážně. Za pozornost určitě stojí i netradiční perkuse, zvlášť když víte, že rytmickou sekci (Jakub Tengler a Emil Machain) objevil kapelník Jiří Fadrný v podchodu u brněnského hlavního nádraží krátce před natáčením. Verše „Nemám náladu na tklivou baladu / Nechci zpívat Niagaru někde v podchodu“ pak dostávají vtipnější smysl. Jinak však text zní fádně („Tenhle kabaret už táhneme pár let“) a celá píseň se opět slévá do nepřehledné koule podobně jako rychlejší skladby na starších nosičích Svítání. Pasáž z citoslovcí („Ná na ná ná“) pak připomíná spíše konec televizní estrády než kapelu, která kdysi díky silné vokální složce uspěla v soutěži na festivalu Zahrada.

Svítání urazilo od zahradních začátků pěkný kus cesty. Dnes umí sborový zpěv jako svou stále silnou stránku skloubit s výrazným sólovým hlasem, což vynikne zejména v klidnějších písních. Zvládá nakombinovat nástroje akustické i elektrické. Jen toho občas spojí víc, než je zdrávo, zvláště v rychlejších polohách. A slabinou zůstávají také texty, které občas víc než jako poezie zní jako parodie („Zabil jsem Janíčka / co líbal tě na líčka“ – Mor a kříž).

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Jiří Fadrný
Žánr: folkrock
Celkový čas: 13:03