Suzanne Vega: Tales From The Realm Of The Queen Of Pentacles (recenze)

Newyorská písničkářka Suzanne Vega zvolila pro své osmé studiové album dlouhý a stěží zapamatovatelný název, který bychom mohli přeložit jako Příběhy z říše královny disků, přičemž „královna disků“ nemá nic společného s diskem kompaktním, ale jde o název pro jednu takzvanou dvorní kartu z malé arkány, součásti tarotu. Vůbec to neznamená, že by inspirativní autorka lákala své posluchače k věštění z karet. Využívá pouze určitou symboliku („královna disků“ má označovat člověka schopného, realistického, pilného, ale také příliš šetrného, nudného či nedůvěryhodného), kterou rozvíjí v jednotlivých písňových příbězích. Ty se ostatně navzdory použití karetní symboliky v jedné další písni (Portrait of the Knight of Wands) dotýkají nejrůznějších témat – od starozákonního zápasu Jákoba s andělem (Jacob And The Angel) přes obecnější rady do života (varování před Pandořinými skříňkami Don’t Uncork What You Can’t Contain) až po vzpomínku na Václava Havla (Horizon).

Suzanne Vega zazářila na přelomu 80. a 90. let a z tohoto období hudebně čerpá i ve svých nových písních. Zatímco úvodní skladba Crack In The Wall odkazuje ke zpěvaččiným křehkým začátkům, následující Fool’s Apart připomíná svižnou When Heroes Go Down z alba 99.9 °F a například Silver Bridge má způsobem zpěvu a náladou blízko obrovskému hitu Tom’s Diner, ve verzi s doprovodem taneční skupiny DNA.

Jestliže se v minulosti Suzanne Vega – ve spolupráci s různými producenty – vydala na cestu od folku ke zvukově bohatšímu vyjádření, na novém albu tyto své starší zkušenosti úročí. Sama se sice kytary nevzdala, ale v doprovodu hrají prim další muzikanti v čele s kytaristou, spoluautorem většiny písní a především producentem Gerrym Leonardem. Jestli že s v některých písních (úvodní Crack In The Wall) jeho kytara pouze nenápadně vynoří, v rytmičtější Laying On Of Hands/Stoic 2 jsou riffy elektrického nástroje pro celkové vyznění písně zásadní. Minimálně od alba 99.9 °F (1992) je pro Suzanne Vega určují také charakter rytmického doprovodu. Na novém albu upozorňuji na výrazné bicí v písni Fool’s Apart (hraje Zachary Alford), na japonské bubny taiko v Jacob And The Angel (hraje Joji Hirota, u nás dobře známý díky spolupráci s Čechomorem, ostatně podobně jako Gerry Leonard) nebo na basu Mika Visceglii a zdvojené bicí Sterlinga Campbella a Douga Yowella (ten mimochodem před časem hrál živě i u nás v rádiu) v písni Laying On Of Hands/Stoic 2. I nad těmi nejvýraznějšími rytmickými figurami se však vznáší výrazný a vzdušný vokál paní zpěvačky, která zní i dnes podobně svěže jako v 80. letech, kdy svými prvními úspěchy předznamenala nástup výrazných písničkářek do světových hitparád.

Suzanne Vega ráda jezdí koncertovat k nám do Česka. Ostatně minimálně dvěma detaily je její nové album tak trochu české. Vedle už zmíněné inspirace Václavem Havlem v závěrečné písni Horizon (There Is A Road) – v ní mimochodem upozorňuji na skvělou trubku Alisona Balsoma – je to účinková Smíchovské komorní filharmonie pod vedením Josefa Vondráčka ve třech písních. I z toho důvodu má smysl si aktuální CD americké písničkářky poslechnout. A vůbec není nutné si přitom lámat hlavu, co že v karetní hře symbolizuje jedna konkrétní královna.

Vydavatel: Cooking Vinyl
Rok vydání: 2014
Žánr: folkpop
Celkový čas: 36:40

www.suzannevega.com