Sova & Slamák: Nad Řípem se blýská… (recenze CD)
Ostravské duo Sova & Slamák zvítězilo v soutěži písničkářů na festivalu Zahrada 2010. O pět let později pánové vydali své první album, které však zdaleka nestojí jen na slovním humoru a písničkářském projevu.
Dovolím si na úvod malé postesknutí. Debutové album dua Sova & Slamák mělo vyjít před třiceti lety. V takovém případě by Milan s Kubou byli folkovými hrdiny, obrovskými hvězdami na písničkářské scéně. Vročení 2015 je nevýhodou z několika důvodů. Doba masové popularity žánru je dávno tatam, pozice folkařů „ze severu“, kteří občas zazpívají nářečím, kdysi obsadili Nohavica či Dobeš, expertem na slovní hříčky je Plíhal a mohli bychom pokračovat… Dokonce i od doby, kdy ostravské duo získalo diváckého Krtka na festivalu Zahrada, uplynulo pět let, během nichž mimo jiné zanikla jak Zahrada, tak časopis, jehož redakce ji organizovala. Vročení 2015 je však zároveň i výhodou, a proto je mé postesknutí skutečně jen malé. Dnešní doba, přetékající velkými tématy, si opět žádá písničkáře, kteří jsou schopni s vtipem a přitom břitce glosovat současnost. A i když folk jako celek zřejmě už nikdy nebude masovým uměním, někteří jeho představitelé davy oslovují (Klus, Nohavica) a jiní – jako Honza Žamboch – alespoň dokážou vzbudit oprávněný respekt svých kolegů a znalců žánru.
Mimochodem právě Honza Žamboch coby kytarista je jedním z hostů na vydařeném debutu. Nad Řípem se blýská… je album povedené právě proto, že nestojí pouze na humoru a na „suchém“ písničkářském projevu, ale že si jeho autoři dali záležet i na hudební složce. Ano, písně Milana Sovy a Kuba Slamáka jsou sice satirické, ironické, hravé, ale při jejich poslechu se člověk může zaměřit i na roli kytar nebo na práci s rytmem. Vždyť třeba takový Erazim Hauer, největší hit dua, zdaleka není jen písní o nešikovi, kterého poslali k lopatě, „ať cosik nězkazi“. Je to píseň na jeden rým, což je samo o sobě téměř unikum, a je to také píseň, jejíž složitější rytmická struktura vyplyne na povrch v okamžiku, kdy na jejím konci „to frazovani ganz něvychazi“.
Přesto tím hlavním, o co v písních Sovy a Slamáka jde, je slovní humor. Často je jemný, nenápadný. To když se v písni Kapesní atlas světa touha po cestování odrazí v konzumaci čínské polévky v bufetu. Nebo když jsou v písni Marie zaměstnanci jaderné elektrárny „v jádru samí dobří hoši“. Píseň Bakterie je na slovních hříčkách postavena celá (a je osvěžující slyšet po Karlu Krylovi a Martině Trchové další – opět jiné – zpracování tohoto tématu), zatímco Říkej mi lásko je zdánlivě obyčejná milostná píseň, která jako by se na toto album vůbec nehodila. Ale právě jako kontrast – včetně klavíru Ivo Cicvárka – k satirické poloze většiny alba působí nakonec velmi příjemně. Mimochodem vyznáním svého druhu je i O teplu, zimě, tobě a mně, kterou však téma Etny spojuje s Kapesním atlasem světa, Bakteriemi či Marií, tedy písněmi s výčtem zeměpisných pojmů.
Velkým pozitivem alba je, že prakticky co píseň, to potenciální hit. Každý skladba má nápad nebo spíše celou řadu nápadů. Hořká Třetí sudička („Prostě budeš celej po fotrovi“), bezvýchodné Proč nemůžu v noci spát, bilanční Třetinové blues, posmutnělá Baletka Vlaďka (s těžko překonatelným rýmem škaredé / pas de deux a s geniální hláškou, že jednou snad bude „první… labuť zprava“) a vlastně i ten Erazim, stejně jako ekologicko-ironická Marie. Všechno jsou to originálně zpracované příběhy o lidech, kteří jsou svým způsobem na okraji a kteří mohou být posluchačům v něčem blízcí. Ty písně tedy nejen baví, ale zároveň trochu varují a malinko poučují. To vše je zabaleno do vkusných a přitom nepřekombinovaných aranží, které zakryjí i drobné vady na kráse. Mezi ně vedle určité „staromódnosti“ (ale být písničkářem tak, jak jimi byli populárnější kolegové v 80. letech, není samo o sobě špatně) je to jistá podobnost či předvídatelnost melodií – viz například písně Kapesní atlas světa a Bakterie. A pak samozřejmě občasné chyby v přízvucích (např. v Nad Řípem se blýská…), ale ani v tom duo neklesá pod folkový průměr.
Ten, kdo má rád humor, který není podbízivý a primitivní, si při poslechu přijde na své. Doporučuji však album k poslechu i z důvodů čistě hudebních. Stojí to za to.
Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2015
Žánr: folk
Celkový čas: 47:01