Slyšte, lidé! – Novinky českých písničkářů 2026

Pavla Boučková & Petr Novotný jsou písničkářské duo. Ona píše texty a zpívá, on většinou skládá hudbu a doprovází ji. Základem je v tomto případě folk, ale jednotlivé písně alba Nedolomím mají blízko také k jazzu, popu nebo šansonu. Novotný, známý především ze skupiny Žalman & spol., je na tomto albu nejen spoluautorem a spoluhráčem, ale také producentem a aranžérem. Právě jeho zkušenost se studiovou prací umožnila jednotlivé písně výrazněji hudebně rozvinout a ukázat, že písničkářská nahrávka musí stát pouze na zpěvu a kytaře. Album obsahuje jak intimně laděné písně, tak hravější nebo ironické skladby.

Staré písně, které už řadu let hrával na koncertech, spojil na svém novém albu s novinkami písničkář Aleš Petržela, vítěz Porty z roku 2017. Aleš se na albu Dvě mouchy jednou ranou představuje jako skladatel, textař, interpret i producent. Celou desku si sám nahrál, mixoval i masteroval a produkci pouze konzultoval se zkušeným Martinem Ledvinou. Vizuální podobu alba navíc vytvořili dva generačně odlišní autoři – patnáctiletá Julie Petrželová a grafik Jakub Jakubec. Mezi hosty na albu jsou například houslista Pepa Malina nebo zpěvačky Tereza Balonová a Lucie Urbancová, s nimiž Aleš Petržela nahrál duety.

Tereza Richtrová se řadu let věnovala především herectví, známe ji jako televizní moderátorku, ale v poslední době o sobě dává vědět jako velmi zajímavá písničkářka. Její první album Místa/Krajiny je jakýmsi hudebním časosběrem více než dvaceti let. Nejstarší a nejnovější text na albu od sebe totiž dělí dvě desetiletí. Písně nejsou řazeny chronologicky, ale spojuje je motiv místa jako prostoru paměti, vztahů a životních rozhodnutí. Jižní Morava, Dyje, Pálava, Haná, Moravské Kopanice nebo pražská Libeň zde vytvářejí osobní mapu krajin, které autorku nějakým způsobem formovaly. Jednotlivé skladby nejsou jen popisem míst, ale spíše vzpomínkami, které jsou s nimi spojeny. Album produkoval a většinu nástrojů nahrál Martin Kyšperský, dále zde účinkují například Martina Trchová, Prune, Ondřej Kyas, Josef Klíč, Martin Novák, Radim Hanousek nebo Michal Grombiřík.

Vladimír Merta, který v roce 2026 oslavil 80. narozeniny, vydával v poslední době sérii sólových nahrávek Nejisté jistoty. Jako poslední, pátý díl vyšlo album Nebe nepočká. Merta ani ve svých osmdesáti letech nepůsobí jako interpret, který pouze těží ze své někdejší legendy. Naopak ukazuje, že má stále co říct a že jeho autorské uvažování neztratilo svěžest ani relevanci. Celá série pěti alb dohromady obsahuje 56 nových písní, a velmi pestře tak představuje mimořádně silné pozdní období jednoho z nejvýznamnějších českých písničkářů. Základem zůstává Mertova výrazná akustická kytara a charakteristický hlas, poznamenaný desetiletími zpívání. Tu a tam se objeví například foukací harmonika, ale celkový zvuk zůstává syrový, domácí a velmi soustředěný na samotné sdělení.

Filip Pýcha své první sólové album nazval Je později, než si myslíš. Název naznačuje jedno z hlavních témat nahrávky – plynutí času, proměnlivost života a okamžiky, kdy si člověk některé věci uvědomí až pozdě. Pýcha přitom závažná témata podává s nadhledem, ironií a smyslem pro absurdní detail. Píše o věcech, které zná z bezprostřední zkušenosti, ale dokáže je posunout k obecnější výpovědi. Filip Pýcha, známý z kapely Tajné slunce, pracoval na svém albu – podobně jako Tereza Richtrová – s Martinem Kyšperským.

Po šestileté pauze vydal nové album českobudějovický písničkář, básník a výtvarník Stanislav Kahuda. Ten patří k autorům, jejichž písně stojí především na svérázném humoru, slovních hříčkách, absurditě a schopnosti dívat se na běžný svět z nečekaného úhlu. Do světa plného bizarních situací a slovních spojení nás Kahuda zve už názvy svých písní – O dvanácti prasátkách, Ztrátosféra, Zaťukal jsem si na čelo nebo Trápení bezhlavého rytíře. Kahuda v první polovině 90. let zvítězil na Portě a také vyhrál jednu z diváckých cen na festivalu Zahrada. A právě do té doby před více než 30 lety se vrací i tím, že na nové album Netopýr zařadil i čtyři starší písně.

I písničkář Raven byl aktivní už v 90. letech. Tehdy například vydal album svérázných elektronických úprav Karla Kryla. Ovšem nás bude zajímat jeho autorská tvorba. Své nové album Doppio vydal v zajímavém formátu. Jedno balení totiž obsahuje klasické CD a také flash disk ve formě platební karty. Součástí luxusně koncipovaného vydání je také booklet obsahující texty všech dvaceti písní. Album je bohaté aranžované – vedle autorova hlasu, kláves nebo kytary zde dostávají slovo saxofon nebo dokonce symfonický orchestr. To umožňuje jednotlivým písním vytvářet rozdílné nálady a posouvá nahrávku směrem k aranžérsky bohatému šansonu. Raven jako autor se totiž pohybuje mezi blues, šansonem a osobitou písničkářskou výpovědí a charakteristický je pro něj cit pro příběh, atmosféru a výrazné slovní obrazy.

Pod názvem Šénau vyšlo šesté řadové album Petra Linharta. Název odkazuje k teplickému Šanovu, kde se Linhart poprvé v životě dotkl kytary. Bylo mu tehdy patnáct let a na kytaře byly natažené struny značky Goldfuchs, kterým se říkalo Zlaté lišky. Právě liška z obalu těchto strun se v Linhartově vzpomínce stává němým svědkem začátku jeho hudební dráhy. Album tedy není jen novou kolekcí písní, ale také návratem k okamžiku, kdy to celé začalo. Vedle písní inspirovaných sudetskou krajinou, příběhy tamních obyvatel, ale také třeba Brnem, na albu najdeme také vzpomínku na zesnulého kolegu a písničkářský vzor Oldřicha Janotu. Hudebním producentem a aranžérem alba je Josef Štěpánek, který zároveň obstaral velkou část instrumentace – hraje na akustické, elektrické, tenorové a terciové kytary, mandolínu, autoharfu i pedal steel kytaru. Doplňují jej Jan Steinsdörfer na klávesy a Jaromír Honzák na kontrabas a baskytaru.

Nil novi sub sole je název nového alba kytaristy a písničkáře Romana Hampachera. Zatímco jeho předchozí nahrávky byly převážně intimnější a akusticky laděné, tentokrát se obklopil kapelou a výrazně přitvrdil. Základem je plnější, dynamičtější zvuk, důraz na rytmiku a sevřenější kapelový projev. Přestože se album posouvá směrem k rocku, Hampacher neopouští své původní kořeny. V hudbě jsou stále patrné bluesové vlivy a příslušnost k alternativněji pojatému písničkářství. Nová kapela k nim přidává modernější rockový zvuk a místy také jemné jazzrockové přesahy. Latinský název Nil novi sub sole pochází z biblické knihy Kazatel a znamená „Nic nového pod sluncem“. Autorem textů na albu je Michal Bulíř, Hampacherův kolega z folkové skupiny Lautrec.

Zdeněk Vřešťál své nové album pojmenoval podle svého aktuálního věku 70. Vřešťál byl spolu se Zuzanou Navarovou a Vítem Sázavským zakládajícím členem skupiny Nerez, která v 80. letech výrazně proměnila českou folkovou scénu. Na albu 70 Vřešťál přestavuje svou současnou autorskou tvorbu, ale přidává také něco navíc. Vedle 13 nových písních totiž album obsahuje – ve své verzi na flash discu – řadu raritních, dříve nevydaných nebo ze starších alb sesbíraných nahrávek, takže posluchač má k dispozici celkem 70 skladeb. Jejich škála sahá od slovních a hudebních hříček až po vážné texty inspirované například válkou na Ukrajině.

Nové album svých autorských písní vydal také písničkář Mirek Baldrych, a to pod názvem Motýli. Jeho hudební dráha začala v roce 1988 v kapele Kenton, později Baldrych působil ve skupinách Mt. Říp a Vedvou a od roku 2017 jej jako písničkáře doprovází kapela Baldaband. Album Motýli je jeho šestá dlouhohrající nahrávka.

Z Českých Budějovic pochází písničkářka Marjari, která na podzim 2025 vydala své druhé album Setting This Place on Fire. Pohybuje se na něm na pomezí písničkářství a alternativního popu. Doprovázejí ji bubeník Petr Heřman a baskytarista a hráč na syntezátory Martin Urianek. Jejich přítomnost pomáhá písním překročit čistě intimní písničkářskou polohu a vytvořit plnější alternativně popový zvuk. Výraznou roli má také producent Michael Schnaubert z kapely Prazdniny, který se postaral o výslednou podobu nahrávky.

Především ze zhudebněných básní sestavil písničkář Franta K. Barták své nové album Čaj a stín moruší. Na albu se setkáváme s velmi rozdílnými tématy a náladami – od válečné poezie čínského autora Tu Fua přes ironickou Baladu mravoučnou Françoise Villona až po intimní a melancholické verše Paula Verlaina. Z českých básníků sáhl Barták po poezii Karla Hlaváčka, Jana Skácela, Konstantina Biebla nebo Jiřího Koláře. Ze světa čerpal vedle francouzské a čínské tvorby také ze staré aztécké poezie. Barták na albu postupně pracoval ve svém domácím studiu v letech 2018–2025. Některé písně pocházejí ještě z jeho středoškolských let.