Slyšte, lidé!: Jiní písničkáři

Pořad zahájíme písní nizozemské zpěvačky a autorky Wotienke. Část svých studií absolvovala v Olomouci, mluví docela dobře česky a její doprovodnou kapelu tvoří muzikanti z Moravy. Hrají komorní hudbu, která má blízko k šansonu nebo ještě víc ke klidnému jazzu s klavírem coby hlavním nástrojem. V roce 2009 Wotienke se svou kapelou vydala první album Mainland Sailors a v roce 2011 následovala čtyřpísňová nahrávka Please Read This For Me, kterou skupina nabídla na internetu ke stažení

Několik let prožila v Česku také americká pianistka, zpěvačka a autorka Flanna Sheridan. V kosmopolitním prostředí Prahy vytvořila s několika českými, americkými a s jedním britským spoluhráčem skupinu Ocean Versus Daughter, se kterou vydala v roce 2011 album Slightly Parted. Kapela měla obsazení klávesy, bicí a smyčcové nástroje a hrála zasněnou alternativní hudbu. Jak psal v recenzi pro Rock & pop Tomáš Polívka, „klasickou písňovou formu nabourávaly minimalistické rozvoje smyčcový riffů, díky kterým hudba dokázala vytvářet obrazy za zavřenými víčky“. Po rozpadu kapely si Flanna Sheridan název Ocean Versus Daughter ponechala pro své další projekty a takto například vystoupila sólově, jen s klávesami, v roce 2012 v našem pořadu Jak se vám líbí. Krátce poté se Flanna vrátila do Spojených států.

Philippe Tristan pochází z východní Francie z města Besançonu a vyrostl pochopitelně na francouzských šansonech. I v době, kdy do jeho vlasti začala čím dál víc pronikat anglosaská scéna, si uvědomil, jak důležité je, když v každé zemi i nové, moderní skupiny zpívají mateřským jazykem. Hudbu totiž Tristan vnímal v první řadě přes texty – měl rád Georgese Brassense nebo Jacquesa Brela, tedy autory, kteří zpívali silné příběhy. I on sám chtěl být původně spisovatelem, zkoušel psát básně i román, a až poté se dostal k písňové tvorbě. I proto můžeme o Philippu Tristanovi mluvit jako o písničkáři, i když má hudba, kterou hraje jeho současná kapela, například k akustickému folku daleko. Spíše jde o směs současné alternativní hudby s elektronickými prvky.

Další zajímavý autor, a i zde si dovolíme použít slovo písničkář, pochází ze severoirského Belfastu a říká si Duke Special. V našem studiu před časem vystoupil v duu s hráčem na rytmické nástroje Chipem Baileym, ale jednotlivá svá alba natáčel například s orchestry a dalšími sestavami. V rozhovoru řekl: „Při natáčení desek obvykle spolupracuji s producentem Paulem Pilotem, se kterým se společně rozhoduji, jak bude nahrávka vypadat. Aranže se mění podle toho, s kým zrovna hraji. A také podle momentální finanční situace. Například píseň Portrait jsem poprvé zařadil na komornější EP Your Vandal. Neměli jsme tehdy peníze a točili jsme s minimem nástrojů v malé podkrovní místnosti. O dva roky později jsem tutéž skladbu zařadil na album Orchestral Manoeuvres In Belfast, které jsme natáčeli pro BBC s doprovodem orchestru – smyčce, dechy, perkuse.“ Vedle barevných aranží má Duke Special rád také zajímavé příběhy a projekty. Natočil například album inspirované němými filmy z 20. let nebo sérii písní na motivy fotografií pro jedno muzeum v New Yorku. Toto album vzniklo v roce 2011, jmenuje se Under The Dark Cloth a vzniklo tak, že Duke Special fotografie rok studoval, četl si životopisy jejich autorů a nechal se jimi inspirovat. Příznačné je, že booklet alba neobsahuje ani jednu fotografii. Autor a hudebníci nechávají čistě na posluchači, aby se nechal jejich hudbou inspirovat a vymyslel si k ní scenérie vlastní. A inspirativní není pouze hudba samotná, ale i texty – od milostných témat přes originální „duchovní“ popis Ameriky až po povídkovou píseň o fotografování a posedlostí technickými vymoženostmi.

Appalachian Karma je projekt francouzského hudebníka a autora Pierra Souqa, který se etabloval na pařížské scéně jako zpěvák, kytarista a hráč na banjo. Inspiruje se především tradiční americkou hudbou, folkovými písněmi a krvavými baladami. Jako ke svým vzorům se hlásí k Johnnymu Cashovi, Nicku Caveovi, Skipu Jamesovi nebo Leadbellymu. Texty jeho písní jsou ovlivněné poetikou Divokého západu, objevují se v nich postavy z americké historie, ale také odkazy na anglosaskou a francouzskou klasickou literaturu.

Jako posledním nám bude zpívat Julia Holter, 24letá autorka a interpretka z Los Angeles. Své aktuální, už páté, album nazvala Extasis, přičemž extázi vnímá jako starý filosofický pojem, který aplikuje na své posluchače. Vychází přitom ze dvou odlišných uměleckých světů – z hudby klasické a alternativní, a z každého tohoto okruhu si bere jen určité postupy. Julia Holter absolvovala obor hudební studia na univerzitě v Kalifornii a svou erudici promítá do vlastní tvorby i interpretace.