Duke Special: Hudba je umělecké dílo

Co (také) zaznělo v pořadu s Dukem Specialem

Žiju v Belfastu v Severním Irsku a vždycky jsem bydlel v tom kraji. Jako velmi malý jsem se učil hrát na klavír. Pak ale přišlo období, kdy jsem piano nesnášel a mnohem raději jsem měl kytaru a bicí. Ale později jsem si klavír znovu oblíbil díky lidem, jako jsou Tom Waits a Randy Newman. Také jsem objevil skladatele, jako je Kurt Weill. Začal jsem se tedy pianu znovu věnovat a začal jsem veřejně vystupovat jako Duke Special.

S celým orchestrem nemůžeme jezdit, protože bychom se nevešli do auta. Jedno auto je tak akorát pro nás dva. Každé turné, na které vyrazím, má konkrétní téma a vždy je ovlivněné konkrétními lidmi. Beru si s sebou na koncerty své přátele, kteří vždycky přinesou něco jedinečného. Například Chip je úžasný hráč na perkuse a bubeník, další přátelé pocházejí třeba z prostředí jazzu, divadla nebo rockové hudby a já se vždy rád nechám ovlivnit tím, co dělají. Zažíváme přitom zajímavá dobrodružství a je to podle mě dobrý způsob práce.  

To, co Chip hraje, pochází z jeho vlastní hlavy. Ale když natáčím desku, spolupracuji s producentem Paulem Pilotem. Vždycky se společně dohodneme, jak bude nahrávka vypadat. Když jsme poprvé točili píseň Portrait [pórtrejt], neměli jsme peníze a točili jsme v malé podkrovní místnosti. Podruhé jsme tutéž skladbu nahráli pro velkou společnost s doprovodem orchestru – smyčce, zvony, píšťaly. Aranže se tedy mění podle toho, kdo hraje. 

Mám rád zajímavé příběhy a zajímavé projekty. Pro jedno newyorské muzeum jsem například napsal sérii písní na motivy fotografií. Jedno mé CD se jmenuje The Silent World Of Hector Mann a je inspirované hvězdou němých filmů z 20. let. Ano, mám rád velké příběhy a rád spolupracuji s dalšími umělci.  

Internet je skvělý, protože se díky němu dostanete ke spoustě věcí, můžete si poslechnout hudbu, ke které byste se jinak nikdy nedostali. Nebezpečné je, že se jeho vinou hudba devalvuje. Veškerá snaha, energie, kterou do hudby dáváte, přijde vniveč. Skládání hudby tak už nikdy nebude stejné jako dřív. Když natočím desku – a vydávám i vinyly – , chci tím ukázat, že hudba má pro mě nějakou cenu, že je to umělecké dílo. Věřím tomu, že vždycky budou existovat fanoušci, kteří si rádi něco podrží v ruce. Ale je pravda, že hudební průmysl se mění velmi dramaticky. Před několika lety si každý kupoval desky nebo cédéčka, ale dnes tomu už tak není. Naštěstí lidé stále chodí na koncerty.