Ruthie Foster: Gospel tvoří základ mého myšlení

Rozhovor s americkou zpěvačkou Ruthie Foster

Vaše nejnovější album se jmenuje Joy Comes Back, Radost se vrací. O jaké radosti to zpíváte?

O radosti z toho, že jsem znovu našla pevnou půdu pod nohama. Souvisí to s mou osobní cestou a týká se to nejen hudby, ale také mého soukromého života. V posledních letech se toho kolem mě mnoho změnilo. Stěhovala jsem se, velké změny se týkaly výchovy mé dcery. A já jsem si během všech těch událostí uvědomila, že hudba není jen moje práce, ale že je to nedílná součást mé osobnosti, mého soukromí. Jakákoli změna v mém životě se tedy zákonitě odráží i v mé hudbě. V hudbě jsem tedy našla novou posilu a tento proces vnímám jako návrat zpátky domů.

Mluvíte o své osobní cestě, ale osm z devíti písní na albu je převzatých. Jak vybíráte skladby pro takto osobně pojatou desku?

V poslední době jsem hodně cestovala a neměla jsem příliš mnoho času a ani energie psát nové písně. Ale na druhou stranu jsem začala mnohem více než dřív hudbu poslouchat. Stala jsem se takovou profesionální posluchačkou. Dostala jsem se tak ke spoustě písní mých přátel, kteří dokázali zformulovat přesně to, co jsem sama cítila. Vlastně jsem už nepotřebovala psát nic nového, protože všechno bylo řečeno. Konkrétně tady v Austinu mám mezi přáteli mnoho dobrých autorů, s nimiž souzním. Když zařadím na album písně někoho takového, mohu mu pomoci, aby se o jeho tvorbě víc vědělo. Oč méně jsem tedy byla schopna psát, o to víc jsem poslouchala a objevovala krásné písně.

Podle čeho si vybíráte spolupracovníky na svá alba? Na aktuální desce mě zaujal kytarista Derek Trucks v titulní písni.

S Derkem jsme dlouhá léta přáteli. Když jsem se rozhodla nahrát píseň Joy Comes Back, jeho kytaru jsem v ní hned slyšela. Je to gospelová píseň, evokuje ve mně černošské bohoslužby a Derek umí zahrát tak úžasně, že jeho hra připomíná sytý zpěv. Jeho nástroj má nádhernou barvu, zní, jako by zpíval. Neznám nikoho jiného, kdo by dokázal můj zpěv tak výrazně melodicky podpořit. Derek toto své umění ostatně léta ukazuje při spolupráci se svou ženou Susan, krásně se doplňují. Okamžitě jsem tedy věděla, že do této skladby chci pozvat právě jej. Málokdo by dokázal gospelovou píseň podbarvit tak jako on.

Vy sama jste ovšem jako malá zpívala v gospelovém sboru. Jak důležité to bylo pro vaši další kariéru?

Ano, je pravda, že gospel tvoří základ mého hudebního myšlení i mých životních hodnot. Jeho vliv se odráží v mých melodiích, ale vlastně vůbec ve všem, co dělám. Musím však zdůraznit, že gospel pro mne není nezbytně svázán s konkrétním náboženstvím. Spíše jej beru jako něco obecnějšího, něco, co člověka vede k pravdě. Někdo vnímá gospelovou hudbou pouze jako náboženskou, ale pro mne je to ještě něco víc. Je to hluboce spirituální záležitost, která se dotýká pravdy a přesahuje jakékoli náboženství.

Označila jste se za „profesionální posluchačku“. Soustředíte se při poslechu i na zvuk nahrávek?

To je nádherná otázka, děkuji za ni. Ano, soustředím. Snažím se při poslechu dávat pozor na každý aspekt nahrávky, a to i tehdy, když poslouchám alba, která důvěrně znám. Miluji například vše od Ala Greena a zvlášť jeho rané nahrávky. V té době nepoužíval vůbec žádné dozvuky, jeho hlas byl naprosto suchý, ale byly v něm krásně slyšet všechny emoce. Když jsem nahrávala své předposlední album Promise Of A New Day, Meshell Ndegeocello, která je produkovala, posadila můj hlas právě do této polohy, který mi připomněl Ala Greena z jeho starších alb. Takže ano, stále poslouchám, protože se jako posluchačka stále učím něco nového. Podle mne je to ještě důležitější než psát nové a nové písně. Stále vzniká nová hudba a stále je tu spousta starší hudby, ke které se můžeme vracet. Nikdy to neskončí. Různé písně můžeme uchopit rozličnými způsoby. I proto ráda střídám producenty, kteří mou hudbu a můj hlas posunou vždy někam jinam. To mě na mé práci baví.