Profil Bruce Springsteena ve Slyšte, lidé!

Bruce Springsteen je držitelem 21 cen Grammy, a to jak ve všeobecných kategoriích, tak v kategoriích žánrových – především rockových, ale také folkových.

Pořad, ve kterém zazní písně starší i úplně nové, zahájíme ukázkou z kolekce The Promise, která vyšla v roce 2010 a obsahovala dosud nevydané písně z let 1977–78. Dvojalbum, které se setkalo s příznivým ohlasem odborné veřejnosti, je dokladem dvou věcí: Jednak Springsteenovy písně nestárnou, jednak i to, co se nevejde na jeho řadová alba, a představuje tedy jakýsi odpad, je kvalitní a má smysl se tím zabývat.

Už v roce 1974 Jon Landau, budoucí Springsteenův producent, komentoval zpěvákův koncert s kapelou E Street Band slovy: „Viděl jsem budoucnost rokenrolu, její jméno je Bruce Springsteen!“ Právě kvůli Landauovi však došlo v druhé polovině 70. let k roztržce mezi Springsteenem a jeho tehdejším manažerem Mikem Appelem, který odmítl s Landauem spolupracovat. Výsledkem sporu bylo v roce 1977 mimosoudní vyrovnání, z něhož Appel vyšel s milionem dolarů a podílem ze Springsteenových raných alb.

Řadu let pak Springsteen nahrával alba bez externích producentů, a to až do roku 2002, kdy vzniklo album The Rising. Tentokrát autor svěřil velký díl rozhodování do rukou Brendana O’Briena, muže, který spolupracoval například se skupinami Pearl Jam nebo Rage Against The Machine. Springsteen o něm říká: „Odvedl skvělou práci. E Street Band zní našlapaně a světe. O’Brien má dobré uši na rockovou muziku.“

Nové album Wrecking Ball je sice oficiálně Springsteenovo sólové, avšak účinkují na něm i někteří hudebníci z The E Street Bandu. Po hudební stránce je album rockové, ovšem s přesahy mnohdy překvapivými směry. Najdeme na něm totiž vlivy současné elektronické hudby, hiphopu a také irské lidové hudby – což odkazuje ke zpěvákovu dětství v katolickém prostředí. Po textové stránce jde opět o album angažované politicky a především sociálně – což v dnešní době asi nikoho nepřekvapí.