Nezmaři: Kdo si zpívá... (recenze alba)

Album pro všechny, kteří nepotřebují experimenty, alternativu či fúze. Důkaz, že akustický folk ještě nevymřel. A přitom album, které je svým způsobem moderní. Album, které ukazuje, že jedna z nejzasloužilejších kapel české folkové scény zraje jako víno, o kterém zpívá v předposlední písni (O vodě a vínu). Kdo si zpívá, má do ráje blíž je deska zdravě konzervativní. Deska, která nenudí a kterou je radost poslouchat, i když dáváte přednost módním výstřelkům a nečekaným postupům.

Nezmaři na své novince v první řadě předvádějí příjemný folk v tom nejpřirozenějším a nejpozitivnějším smyslu slova. Najdeme zde vlastně všechny možné inspirace, které česká folková hudba během své více než čtyřicetileté historie nasála: trampskou píseň (Tak to bylo), swing a gospel (Jen pár dní), blues (I básníci to maj’ těžký) i vokální tvorbu (Krajina srdeční). Mohli bychom se hádat, zda pro folk jako žánr jsou více určující sezpívané vokály s akustickým doprovodem, nebo důraz na texty. Na novém albu Nezmarů najdeme obojí, a to zpravidla současně. Poslechněte si zvonivé kytary a sezpívané hlasy v Krajině srdeční a při druhém poslechu se zkuste soustředit na neotřelé obraty textaře Pavla Jima Drengubáka jako „Nalepit snům čárový kód“.

Jim jako textař mě vůbec na novém albu příjemně překvapil. Ne že by nedělal chyby: hned v úvodní písni Jak to vlastně je mě ruší gramatické rýmy („zdrávasů/přesčasů“) i začátečnicky přehozené přízvuky („umazaNÍ životem“). Avšak vytříbená práce s jazykem a zajímavé obrazy převažují. Třeba ve zmíněném „otevíráku“ se ptá na cestu do nebe: „Kolik ponožek si vzít a taky jehlu s nití / Jestli mě napojí tam nebo mít vlastní pití / A je-li na obláčku teplo nebo zebe / A kolik schodů vede až do sedmýho nebe.“ Pěkné texty Nezmarům stále dodává i Alena Binterová. Zaujme například větami „Všechny vůně všechny stopy proměňují na kompoty“ (Touhy dlouhý) nebo „Slova tají v jinotajích a dny pijí po nocích“ či „Tma je plná prázdných slov snad jen káně myšilov / Ví, kam mizí sliby ryzí zvonivé jak drahý kov“ (Slova). Oproti tomu text písničkáře Pepy Štrosse Žárlím není špatný, avšak je přece jen méně nápaditý.

Nové písně Nezmarů však nestojí pouze na textových nápadech a sezpívaných hlasech (mimochodem také jste si všimli až teď, jaký má Šárka Benetková pěkný hlas a jak jí to sluší s doprovodem klavíru?). Snad každou z nových písní si dokážu představit po boku největších hitů kapely. Sice se nedomnívám, že by si trampové u ohňů vedle Bodláků ve vlasech nebo Ráno bylo stejný zpívali třeba Touhy dlouhý, ale minimálně na koncertech by tyto písně úspěšné být mohly.

Album má navíc velmi dobrý zvuk, booklet obsahuje nejen texty, ale i akordy, a díky jazzovým harmoniím Nezmaři (asi neúmyslně) reagují na světovou vlnu návratu ke swingovým melodiím. Je to tedy album profesionálně zpracované, na poslech příjemné a navzdory velké porci zdravého konservativismu moderní. Bude-li mít tvorba Nezmarů takto vzestupnou tendenci ještě dalších deset let, máme se nač těšit.

Rok vydání: 2007
Vydavatel: Jim-Art
Žánr: folk
Celkový čas: 38:28