Nešťastná sedmička v Brně (reportáž z oblastního kola Porty)

Letošní Jihomoravské oblastní kolo Porty patřilo k nejslabším v historii. Zatímco v minulých letech se v Kinokavárně v Brně-Černých Polích o účast ve finále utkaly výrazné autorské a interpretační osobnosti typu Montyho, Lucie Dobrovodské (sólově a v rámci dua Bossy bez basy) a skupiny jako D.N.A. nebo Quanti minoris, tentokrát se žádné výrazné překvapení nekonalo. A nejen to. Už tak nízký původně ohlášený počet soutěžících se nakonec vinou nemocí a dalších absencí zúžil na pouhých sedm, z nichž někteří měli k postupu – i při tak malé konkurenci – hodně daleko.

Pětičlenná porota se nakonec vcelku jednomyslně shodla na třech nejlepších soutěžících. Vítězem oblastního kola (s postupem do řevnického semifinále) se stal písničkář Antonín Jarůšek. Někdejší finalista Porty a Zahrady se na pódium vrátil po delší pauze a porotu zaujal především písní Vrabčák, která postoupila i v autorské soutěži. Sám kladu ještě o kousek výš jinou Jarůškovu píseň s názvem Minstrel a především podtrhávám skvělou hru na kytaru. Druhým výborným kytaristou v soutěži byl Zdeněk Větrovec, který skončil na třetím místě. Oproti Jarůškovi byl jeho repertoár méně vyrovnaný: pokus o protestsong Milej pane buržouste ani afektovaně zazpívaná Ó Villone nemohly konkurovat přirozeně podané Bárce, které také zaslouženě postoupila v autorské soutěži.

Podle verdiktu celé poroty druhá nejlepší – a podle mého osobního názoru první – skupina Nevermore & Kosmonaut již na Portě soutěžila a v minulých letech patřila k favoritům soutěže. Její alternativní pojetí folku s výraznou a dobře zahranou basou má budoucnost, avšak i v pouhých třech lidech by si pánové měli dát trochu pozor na aranžérskou střídmost a větší srozumitelnost výpovědi.

Na pomyslnou čtyřku kladu bluesfolkové trio PRoteď, relativně největší objev kola. Zatímco někteří kolegové z poroty oceňovali Blues o hledači práce, sám dávám před jejím kostrbatým textem plným klišé přednost svižnější a hitové písni Svodidla. Hudebně sice pánové nenabídli nic originálního (jejich styl připomínal bluesová alba Chrise Rey), po interpretační stránce patřili pánové k tomu lepšímu, co jsme v Brně na Portě letos slyšeli.

Jako poslední vystoupil houževnatý Ořešák, jehož současná sestava sice neaspiruje na interpretační překvapení, ale na pódiu působí sympaticky – nejen proto, že v jejím rámci soutěžily jediné dvě ženy z celé přehlídky. Zbylí dva písničkáři, Petr Klimeš a Michal Čagánek, mají jistě před sebou ještě řadu vystoupení a možností, jak svůj repertoár vylepšit. A i když například Klimešova píseň Divný podnebí zněla jako veršovánka šestnáctiletého studenta, u první písně Za sklem jsem si zapsal: „Intonačně nedotažené, ale jinak ne úplně špatné.“ Podobně Michal Čagánek – poté, co se popere s přízvuky a s přesvědčivostí svého hlasu – může nabídnout solidní autorské písničky.