Mošny: Kdyby zítra... (recenze)

Brněnská skupina Mošny vznikla v roce 1992, a na podzim 2010 tak dospěla k plnoletosti. Na svém kontě má dva Krtečky ze Zahrady i úspěchy z Port a v roce 1999 se podle časopisu Folk & country stala Objevem roku. Její styl se postupně vyvíjel od čistě akustického folku s důrazem na vokální složku až po odskoky ke klasické hudbě či jazzu na straně jedné a k folkrocku a popu na straně druhé. Mošny prošly několika personálními změny, nicméně „pevné jádro“, které tvoří kapelník Jiří Mrázek a o půl generace mladší zpěvačky Alena, Kamila a Kateřina, zůstává jistotou. Konstantou je také spolupráce s Ivo Cicvárkem coby dvorním autorem, nicméně tomu v poslední době zdatně šlapou na paty i další zdatní externí textaři. V této situaci se Mošny představují na svém pátém albu Kdyby zítra…

Jestliže kapela s předstihem slibovala, že toto CD bude v její diskografii nejpopovější (a neberme prosím termín pop pejorativně), splnila to především větší rolí kláves v jednotlivých písních. Je sice pravda, že si leckde dokážu představit jiné a spíše živé nástroje (třeba takový vibrafon v Knihovníkovi nebo odvážnější aranže v Bouře ani břeh), avšak míru vkusu kapela se svými hosty i na tomto „popovém“ projektu zvládá vybalancovat a ke kýči neklesá. Navíc klavírní či klávesové balady na albu vyvažuje tradiční mošnovský repertoár, tedy čistě vokální záležitosti s vtipnými texty. V tomto ohledu považuji za vrchol Cicvárkovu textařskou ptákovinu Eva ta má velký pyrit (na melodii spirituálu Every Time I Feel The Spirit), do níž jsem se zamiloval na první poslech: „Eva ta má velký pyrit / I Pepa vykutal takový / Chce na pyrit něco vyrýt / Eva na Pepu to nepoví.“ Neotřelých témat v textech však nové Mošny nabízejí mnohem víc (Sobí píseň, Kráva v divadle).

Vedle Cicvárka na album několika texty přispěl i další autor z generace dnešních pětatřicátníků, Petr Sedláček. Oba vládnou vytříbeným jazykem a oba dokážou vytepat vtipný, originální a přitom nikoli samoúčelný rým či obrat. Výsledek je sice místy na hraně srozumitelnosti (verš „Tu Fráňa Šrámek a tu Poe“, rýmující se slovem „dupou“ v písni Knihovník), avšak například Sedláčkova práce s aliteracemi (opakování jedné souhlásky, v tomto případě „š“) v písni Šaman je rozkošná.

Z předchozích odstavců by mohlo vyplynout, že Mošny jsou především kapela chytrých slovních hříček a legračních textů. Tak to však není. Závěrečný Sedláčkův text Kdyby zítra skončil svět má filosofický až metafyzický přesah („Láska jsi než řekneš pět / V lásku se zas obrátíš“), vážnější téma načrtává Cicvárek v úvodní Zprávě o Ikarovi či v Bouři ani břehu a s jemně erotickou tematikou vypomohl Jiří moravský Brabec v písních Tříčtvrteční ukolébavka (zde pod heslem netřeba dopovědět, stačí naznačit) a Poslední leč. Někde mezi hříčkami a vážnějšími sděleními stojí pocitové texty, mezi něž bych zařadil i pěkný příspěvek Aleny Milichovské Pokušení.

Výhradním autorem hudby (s výjimkou už zmíněného spirituálu) je Ivo Cicvárek. To je na jednu stranu výhoda (kapela se se skladatelem dobře zná, spolupracují téměř 20 let a Cicvárek má smysl pro silnou melodii), na druhou stranu i omezení (při tak intenzivní spolupráci se skladatel, který navíc píše i sám pro sebe, nemůže vyhnout opakování). Dojem již slyšeného však může kapela mírně setřít zvolením vhodných aranží. Na novém albu vítám například zapojení foukací harmoniky (Poslední leč) vedle obligátní flétny (Zpráva o Ikarovi). Z dalších detailů bych vyzdvihl basovou linku a zapojení saxofonu ve Starém pánovi nebo píseň Peklo, která zni jako něco mezi novou akustickou hudbou a poprockem. Přes tyto aranžérské záblesky jsem přesvědčen, že na tomto poli by Mošny mohly dál pracovat. Kapela je sehraná a především sezpívaná, už dávno nedělá základní chyby, její projev je přesvědčivý. Ale když poslouchám závěrečnou Kdyby zítra skončil svět, přemýšlím nad tím, jak by tentýž text a tutéž melodii dokázal vygradovat například Spirituál kvintet. Více života, méně akademičnosti – to je kapka, která chybí jinak velmi dobrému albu Mošen k dokonalosti.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Náča Records
Žánr: folk
Celkový čas: 43:28

(Článek vznikl pro časopis FOLK)